Vlastně je asi zvláštní, že mi je mezinárodní trestní právo povědomější než psychologie, ale možná je to i tím, že druhá zmíněná stále tak nějak musí bojovat o místo pod vědeckým (čt. exaktním) sluncem, a proto potřebuje dokazovat i nám, onlajnistům (opakuji: onLaJnistům), že není žádné ořezávátko.
Osm hlavních přednášek týdně a ke každé doplňující videa a texty potupně vytvářejí pocit skutečného pensa, příběhu psychologie, do které se sluchátky a stále větší vervou nořím. Hned v prvním týdnu mě docela dostalo hypnotizující neurobiologické video, o které jsem se rozhodl podělit, a které mi přijde strašlivě relevantní, třeba když říká, že:
„Říká se, že moudrost přichází s lety, ale díky otevřenosti a skepticismu, klíčovým principům vědecké metody, nepotřebujeme dekády pokusů a omylů, abychom si rozmysleli, která z našich přesvědčení mohou být nepravděpodobná. Otázkou není, zda jsou naše přesvědčení správná nebo špatná, ale zda emocionální spojení s nimi nám spíše prospěje či nikoli. Svobodná volba neexistuje, dokud jsme emocionálně napojeni na jeden hodnotový systém.“
Taky jsem se třeba dozvěděl, že „když jsme konfrontování s rozdílností názorů, chemické látky produkované mozkem jsou stejné, jako ty, které se snaží zajistit naše přežití v nebezpečných situacích. V takovém defensivním stavu překáží primitivnější část našeho mozku racionálnímu uvažování a limbický systém může vyhodit většinu naší pracovní paměti, což fyzicky způsobuje ‘omezenost‘.“
Prostě jsou veškeré naše činy výsledkem neurobiologických a chemických reakcí v našem mozku, o kterých stojí za to se dozvídat co nejvíce. Anebo ne. Jak kdo chce. Ne že by tato premisa byla něco nového, jen mě zmíněné video fascinovalo, a proto si ho sem uložím.
Žádné komentáře:
Okomentovat