Smažák

Klenot české kuchyně, na který vzpomínají téměř všichni západní studenti a bekpekři. Na gymplu téměř mytický pokrm – o co jiného se koneckonců sázet než o smažák v housce z okýnka u Tuzexu. Mistrovské dílo českého kulinářského umění. Jídlo pro studenty a socky. Neměl jsem pár let – v českých hospodách už beztak na pořádný čerstvý originál nenarazíš. Apropos smažák dělají asi všechny sýrožravé země. Smažený suluguni se jí i tady v Tbilisi, chalum zná každý, kdo byl na Kypru, v Řecku nebo na blízkém východě. Já měl třeba před měsícem v Bejrůtu.

Smažák. Kde se vzal, přeletěl mi přes nos. Brambory mám, dokonce nové, vyběhl jsem do (vcelku četných) sousedských krámků v naději, že najdu přijatelný sýr, a hned napodruhé se podařilo. Přímo naproti baráku prodávají eidam, ještě ani nestihli rozbalit. Arménská rodinka obchůdek otevřela před měsícem, tak jim chodím dělat tržbu, aby nezkrachovali jako jiný krám, dvě hospody a fitness centrum, co se ve stejných prostorách za ty tři roky, co tu bydlím, vystřídali. Dnes mají moji noví sousedé další plus a smažák už netrpělivě syčí na pánvi, no to bude zas prasárna k večeři.