Sníh

Trochu jako čekání na Godota, i když tenhle určitě přijde, i kdyby měl jen na chvilku. Předpověděli sníh, takže čekáme a pamětníci vzpomínají na loňskou zimu, kdy sníh během několika hodin paralyzoval Ammán a uvěznil asi 70,000 jeho obyvatel v místech, kde jistojistě uvězněni být nechtěli. Z kanceláří a obchoďáků nebylo jak se dostat. Silnice zasypané natolik, že lidé opouštěli své vozy uprostřed cesty a brodili se domů pěšky. Nikdy dříve prý na třicet tisíc nahodile pohozených aut v Ammánu k vidění nebylo. A našich čtyřicet lidí zůstalo neplánovaně v unimobuňkách v Zaatari, kde každý den horečně rozdávali plynové bomby, aby uprchlíci nezmrzli.

Čekáme tedy. Zítra prý, možná pozítří, popozítří ale určitě. V kanceláři jsem díky nefunkční klimatizaci ztěží klapal do klávesnice, doma si obleču tři vrstvy a budu čekat dál. Na sníh. Na kopci uprostřed jordánské pouště.