Málo rytířů

Kulatý stůl. Kolem žádní rytíři. Tedy až na jednoho profesora ekonomie z Oxfordu. Téma ekonomická emancipace běženců, ergo jak postavit argument, aby vláda uznala výhody poskytnutí příležitostí k tomu, aby syrští uprchlíci mohli mít legální příjem, stali se autonomními a zbavili se závislosti na druhých. Abychom zastavili jejich ekonomickou, sociální a lidskou degenerovaci. Sir Paul zakončil diskusi metaforou květiny na stole, již je třeba postupně zalévat a kultivovat, aby se uchytila a rozrostla. Žádná radikální řešení, jen spousta pilné a postupné práce, která snad nakonec povede ke změně politického a společenského klimatu. A třeba ne. Téměř jak z mého oblíbeného filmu. I když nakonec vyznělo téměř bizarně, nejen proto, že se ukázalo, že kytka na stole je umělá.

Obtížné a nejednoznačné téma holt kdekoli na světě, i v Jordánsku, které nabídlo přístřeší více než šesti stům tisícům Syřanů. Vzpomněl jsem si na nedávný článek v českém tisku, dle kterého si naše hrdinná vláda za skupinového nesouhlasu většiny českých putyk dojatě plácala po ramenou, když se dohodla, že přijmeme patnáct syrských rodin. Zní mnohem bizarněji.