Koncerty

Prý inter arma silent musae. Nikoli když má jít o solidní PR jako předvčírem ve znovudobyté Palmyře, jež je, na nedávnou destrukci nehledě, stále nejimpozantnějším památníkem římské kultury na Blízkém východě. Světoznámý orchestr pitěrského Mariinského divadla pod taktovkou Putinova přítele a jednoho z nejlepších dirigentů současnosti Valerije Gergijeva. Mezi sólisty i jiný presidentův přítel, v Panama Papers zamotaný cellista Sergej Roldugin. Nakonec na obrazovce i prezident sám. Téměř na témž místě, kde vloni pár děcek popravilo 25 vojáků syrské armády.

Samozřejmě je dobře, že syrská armáda s mohutnou ruskou podporou vyhnala tzv. Islámský stát z Palmyry. I když by mě zajímal podrobnější rozbor toho, proč a jak se ISIL vůbec do Palmyry dostal. Též nemám nic proti Bachovi či Prokofjevovi, ba naopak, oba patří mezi mé velké oblíbence. I asi chápu Putinovu strategii vymývání primárně, leč nejen ruských mozků. Gríša Paťomkin asi v hrobě tleská. A syrská a ruská letadla bombardují největší syrské město Aleppo s obzvláštní zálibou v trefování nemocnic. Zhruba ve stejnou dobu, kdy probíhal koncert, to napálili do jednoho z uprchlických táborů v Idlíbů, kam mnozí z Aleppa zdrhli. A i když nálety polevily, většina místních v Sýrii nadále asociuje ruské vojenské "úspěch" spíše se zvukem raket, bomb a barelů. Takže příště asi spíše Andante z Haydnova 94. opusu, Vladimíre Vladimíroviči.