27. dubna 2010

Judo

Večer v Bakuriani jsme se dívali na zprávy. Rustavi 2 už dávno šlape v mnohých očích na paty radiu Jerevan. Zaujal zejména šot o jednom z kandidátů na tbilisského starostu. Volby proběhnou shodou okolností stejný víkend jako ty české parlamentní. Relkamní, pardon reportážní šot o Gigim trval minimálně půl hodiny. Gigimu je asi 30, civilním povoláním starosta Tbilisi za prezidentskou stranu. Reportáž nabídla i exkluzívní interview s v USA pobývajícím prezidentem Míšou, který jednoznačně řekl, že nikoho jiného než Gigiho volit nelze. Pozor. Ví, o čem mluví, sám býval starostou a pamatuje si, stejně jako většina Gruzínů, že z tbilisské radnice je to do prezidentského paláce jen kousíček. Míšovi vyprší druhý volební mandát za tři roky a možná pak ani nebude třeba Gigiho volit. Hlavně už žádné revoluce prosím.

Druhý zazmínkustojící šot byl o vítězství gruzínské judistické sborné v týmové soutěži na vídeňském mistrovství Evropy. Na finálové boje přijel i předseda ruské judistické federace, jehož team vybojoval nakonec třetí místo, a čestný předseda evropské judistické federace v jedné osobě, civilním povoláním momentálně premiér Ruské federace, Vladimír Vladimírovič. Sledovat gruzínskou vítěznou extázi na tatami a za radujícími se borci smušelou (a notně unavenou) tvář VVP mělo téměř stejný podtext jako československá hokejová vítěsztví nad CCCP. Televizní místnost nekřičela, naopak najednou ztichla, každý z kolegů se napájel po svém, i když se mi přeci jen na chvilku zazdálo, že nával potlačovaných, bizarním zadostiučiněním prosolených emocí exploduje.

19. dubna 2010

Celý svět se učí islandsky

Mě samozřejmě nemohlo napadnout ani náhodou, že se mi mé základy islandštiny získané v rámci vysokoškolského učebního procesu budou kdy hodit. Ég heiti Pétur, musel jsem opakovat po paní docentce, og ég er Jánsson. Celý svět teď ví, že eyja je ostrov fjall je hora a jökull je ledovec, dokonce i se základy výslovnosti [fjatl] [jökutl].

Po islandském ekonomickém krachu se Island přirovnával k Irsku, rozdíl mezi oběma zeměmi prý jedno písmeno - dle anglického Iceland vs. Ireland - a šest měsíců. Nyní je islandský vulkán srovnáván s teroristickými útoky na Velké Japko. Chudáci homogenetičtí Islanďané se ze svého ďábelského ostrova (ha, zas Eyja, Djöflaeyjan!) asi brzy zcvoknou. A my máme docela prima reality check, mnohem zajímavější než když třeba v kanceláři na pár hodin padnou počítače a nevíme, kam se vrtnout.

Copak se stane, když nikam nepoletíme? Objednat kočár a čerstvé koně v hostincích podél trasy Tbilisi-Oslo? Se na to už přeci nehraje, máme auta a pohybujeme se mnohem rychleji a víc stíháme. Přesto se o nás v žádných učebnicích psát nebude.