29. května 2010

Fejsbučení

Jsem se rozhodl, že zametu před vlastním prahem a nekompromisně uberu ze svých fejsbučících přátel ty, kteří mají rasistické kecy, případně propagují rasistické materiály. Dřív jsem si nevšímal, mávl rukou a odpouštěl lidskou pitomost, ale řekl si dost. A jestli toho nenechají, vymažu si jejich telefonní čísla z mobilu, jako v téhle hitovce:

Nejhorší, co tě může potkat, je
že všichni tvoji kámoši jsou offline (a out of line),
tobě klekla baterka v mobilu,
všechny kontakty se vymazaly
a tvůj pes tě nechce poznávat,
dokud mu nezahraješ jeho oblíbenou písničku...

Tři, čtyři

27. května 2010

Qolbám

Moskva 2002, Tbilisi 2010. Společného mají to, že jsem mezi tím díky českým zákonům a různým odkladům nebyl volit. Leošní volby se alespoň na dálku zdají dost vyhrocené, koneckonců jakbyne, vrchní partajníci jsou už příliš dlouho od koryt. Koho budu volit, jsem se rozhodl před půl rokem. Hned jak mě napadlo, přišlo mi strašlivě přirozené, absolutní, nepochybné. O to více potěšilo, že se mi má volba posléze opakovaně potvrdila jako správná. Vím, že můj malý hlas nic nebude znamenat v moři papíru, ale beztak se těším, jak to tam hodím.

Dlouho v ČR nebydlím, jezdím na návštěvy a pitomost politiků mě už moc nevzrušuje. Štve mě korupce, ve které se veze tolik lidí, a rasismus, jenž ve všech bují. Rasismus mi vadí víc, i proto, že při častých rasistických výrocích mých známých cítívám obrovskou bezmoc. A volby na tom máloco změní, protože parlament zůstane stejným Buranovem, jakým je už dlouho, a stavět se rasismu nemá kdo. Naopak. Na rasismus se v našem Zamindrákově ostudně loví hlasy. A nemám na mysli jen brojení proti tzv. sociálně nepřizpůsobivým pojídačům dávek, to je spíše xmíchu - tipl bych si, že devadesát procent lidí na toto slyšících bude šampiony v osírávání vlastního zaměstnavatele, berňáku atd., dále si dosaďme, co chceme. Pořád stejný bulvár, ve kterém zloděj hnán závistí a iracionální nenávistí křičí "Chyťte zloděje."

Sedím v Tbilisi, vášně žádné, zítra a pozítří volby, které po, doufejme úspěšném, vhozu hodlám zapít prvním letošním zahradním pivem. Pokud tedy u Rainera bude v pátek večer místo. V neděli mimochodem volí shodou okolností Gruzíni a o svobodném souboji ideí nemá cenu polemizovat. Příštím tbilisským starostou bude Gigi, jako že se PK jmenuju.

10. května 2010

Jako poprvé

Dávno jsem si zvykl, že se tu a tam otrávím nějakým jídlem. Poprvé se mi pořádně stalo ještě v Čechách a závodní restauraci v České televizi, jejíž smažená játra mi vysloužila týdenní pobyt na interní chirurgii v Motole. Naštěstí nakonec bez řezání.

Poprvé je prý všechno zvláštní a člověk si jinak zapamatuje, proto na Motol nedám dopustit a další otravy se mi vybavují jen zlomkovitě. Třeba jak se ke mně blíží naše dvě čečenské doktorky v Nazrani, které pracovaly v uprchlických lágrech, jedna původně patolog, druhá onkolog, a já si v jedovatém oblouznění představuji, že za zády skrývají obrovskou injekci. Nakonec se ukázalo, že jim šlo jen o klystýr, který jsem srdnatě přestál a následně sledoval kapačku zavěšenou na smetáku nad mou postelí a přitom poslouchal dunění dělostřeleckého útoku v nedalekých Galaškách, kudy se rozhodla přesunout armáda Ruslana Gelajeva.

Hrávali jsme tehdy hru s několika kamarády, dochtory - já jim ze země obdivovatelů medicín (čím více tím lépe!) posílal seznam mně doporučených léků a oni museli hádat, co mi asi je. Většinou jsem se pak dozvěděl, že jsem buď zcela zdráv, anebo že jsem už beztak chcíp'. Asi jim to přišlo vtipné. Pamatuji si, jak jsem na jednoho z nich zkoušel Chylak Forte a bylo mi opáčeno, že nikterak ve všech jazycích chybí H a že mi dochtor nezávidí, protože Hýlak voní i chutná jako blitky míchané s chcánkama. Měl pravdu, ale co bych neudělal pro své zdraví (a patoložkou a onkoložkou vymlácenou střevní flóru). Na Dr. Sterna jsem poté myslel několikrát denně, když jsem Hýlaku holdoval, častěji než po ony čtyři roky, co jsme spolu sdíleli jednu lavici.

Těch otrav opravdu bylo, pár za rok minimálně, nepočítám. Kolik jsem kvůli nim omezil pokrmů, si nicméně dost dobře pamatuju. Ta předvčerejší byla hnusná, první letošní. Rybu si taky zas hodně dlouho nedám.