30. dubna 2020

Likvidátor

Nechci znevažovat jakákoli případná nebezpečí – mé názory na ruskou militantní kleptokracii jsou koneckonců dlouhodobě neměnné – ale celá ta historka okolo maníka s kufrem, co ho před pár týdny na letišti vyzvedla ruská ambasádní limuzína, mi přijde přitažená za ocas. Že se nějaký ruský agent pokusí zlikvidovat dva či tři české komunální politiky, mě tahá za uši. Přemítám proč. A proč by nemělo.

Proč tahá za uši
  • Sebenekompromisnější výroky místního politika na adresu jakékoli jiné země jsou spíše komářím bzukem. V Rusku možná blíže jepičímu říhnutí.
  • Rusko nemá důvod přidělávat si negativní body na mezinárodním poli. Podobné činy nenaštvou jen Evropany, ale i Čínu, Turecko, Irán a další, kteří nemají rádi precedenty flagrantně porušující číkoli suverenitu. Mezinárodně-darebácké chování se totiž nenosí nikde. Rusko se na mezinárodní politické scéně sice chová jako typický bully, který nesnáší slušňáky (čti: demokratické země), jež se snaží různě podrývat, ale má dost respektu před ostatními bullies a jinými tvrďáky.
  • Představa Ruska, které v zahraničí páchá atentáty na nepohodlné politiky lokálního formátu, je spíše z béčkového, céčkového, dobrá, efkového filmu.
  • Kdosi namítne, že Rusko zabilo Skripala, Litviněnka či řadu Čečenců v Polsku, či Rakousku, ba novináře na Ukrajině, ale vesměs se jednalo o (alespoň původně) ruské občany. Jed byl použit „pouze“ na zběhlé agenty z řad FSB, tedy na proklamované zrádce matičky Rusi s cílem vytrestat zradu a odstrašit kohokoli dalšího. K českým komunálním politikům oslí můstek. Beamonův skok. Beamonův můstek. Oslí med. Já už nevím.
  • V případě lokálních politiků není třeba preventivně trestat, protože neohrožují vnitroruskou rovnováhu. Naopak hrají do karet lacinému nacionalismu, kterým Kreml od Putinova nástupu umně manipuluje ruskou veřejností. Stačí pár efektivních prohlášení a la Šojgu směrem k domácímu publiku, které se usvědčí v síle vlastních vládců i v tom, jak je celý svět spiknut proti nám.
  • Řeporyjský klaun se opakovaně v ruské státní televizi osvědčil jako užitečný idiot, kterého je spíše radno zvát častěji než likvidovat. Vykreslit ostatní dva politiky jako pedofilní losery též nebude velkým oříškem ani poprvé, protože se přeci v Rusku dávno všeobecně ví, že evropské hodnoty jsou loserské a pedofilní.

Proč by možná tahat nemělo, respektive pokud by to s agentem s ricinem byla pravda, nemůže než znamenat, že:
  • Rusku je naprosto ukradené, co si o něm kdo myslí, což se tak sice občas může zdát, ale zejména s ohledem na jiné (neamerické) bullies to tak úplně není.
  • Rusko považuje ČR za součást svého impéria, kde si může dělat, co chce. Není úplně vyloučeno. V takovém případě bych nekladl zcela vinu na tradiční ruský imperialismus, ale spíše na servilnost českých politiků v čele se Zemanem, kteří Rusku neustále líbají ona místa a de facto se jim snaží naši podřízenost a pokoru všemožně demonstrovat.
  • Rusko je interně natolik v hajzlu, že k domácí demonstraci vlastní něrušímosti postačí už i klaun v Řeporyjích, přejmenované náměstí nebo převržená socha plešatého Ivana Stěpanoviče. Z maršála se stalo stéblo.

Mohu se samozřejmě hrubě mýlit (a velice bych nerad), ale pořád mi z té rovnice vychází, že jde o hodně humbuku pro málo. I když dotyčným a jejich rodinám nikterak nezávidím strach, ve kterém asi momentálně fungují. Už samotnou auru strachu nicméně může Kreml na domácí scéně dobře propagandisticky využít, podobně jako ze strachu čerpají bullies všude na světě. Tak doufejme, že zůstane jen u toho.

P.S. Vzhledem k některým předchozím reakcím cítím povinnost podotknout, že se nepovažuji za experta na nic, tedy ani na Rusko. Na rozdíl od většiny čtenářů bych nicméně tento text byl schopen vcelku hravě rusky napsat. No offense. To jen pokud se tu zas objeví nějaký ruský troll, který neumí číst, jsa skálopevně přesvědčen, že ruské děkuji zní собака.

29. dubna 2020

Hloupé horákyně

Uvolňujeme, aniž bychom věděli proč. Jediným důvodem, zdá se, je rostoucí tlak na vládu, která dokáže vysvětlit (natož podložit) jen málokterý z vlastních kroků. Záminkou pak asi rozhodnutí jednoho soudu, které sice šlo snadno napravit, ale znamenalo by, že stát musí proplácet škody vzniklé nouzovým stavem. Snaha o vyhnutí se odpovědnosti za vlastní rozhodnutí – a nepochybně o ulití více peněz vlastním a spřáteleným podnikům – koneckonců byla příčinou nesmyslné právní kličky, jež k soudnímu rozhodnutí vedla.

A tak teď karanténu máme a vlastně nemáme, sociálně se distancujeme, ale nedistancujeme, náhubky nosíme, ale zas tak moc nenosíme a tak dále. Zatímco ze státní kasy odtékají stamilióny polofiktivním firmám a za naprosto legitimní požadavek sdílení elementárních dat se vyhazuje z vládních expertních krizových schůzí.

Nelze než se obávat. Nastupujeme jakousi směs české a švédské cesty, která ale v provedení našich, k anarchii a nedůvěře k jakýmkoli pravidlům tíhnoucích spoluobčanů může dopadnout jakkoli. Vláda navíc jednoznačně neví, co dělá, a stále svá rozhodnutí po vzoru oranžového idiota řídí ratingy popularity, spíše než daty a vědou. Tady trochu zakážeme, tady trochu povolíme...

Jistě nejsem sám, kdo si myslí, že řídit stát jako firmu, ba o tom byť jen nahlas hovořit je totální zhovadilost. Řídit stát jako chytrá horákyně mi však nepřijde o nic lepší.

24. dubna 2020

Švejci

V krátké době jsem si přečetl dvě zprávy se jménem člověka, o němž jsem si bláhově myslel, že už je dávno na politickém smeťáku.

Nejprve jsem si přečetl, že bývalý jihomoravský hejtman, který si jako řada jiných politiků koupil doktorský titul práv v jedné slovenské vesnici, tak skvěle poradil Lednici a Hodonínu, jak se majetkově vypořádat, že musejí finančáku doplácet peníze rovnající se ročnímu lednickému rozpočtu. Pětatřicet mega včetně pětiapůlmegové pokuty.

Včera jsem se zas dozvěděl, že lžidoktora jmenovalo vedení jeho dávnoskomírající partaje volebním manažerem. Sběratele funkcí, co se před sedmy lety se Zemanem pokusil svrhnout šéfa vlastní partaje a proslavil se rozhovorem na jedné televizní stanici, kde během dvou minut jedenáctkrát zalhal.

Jako by si socani nepamatovali, že je zmíněný sociopat v kohortě s prezidentem, který se zapřísahal zničit téměřrodnou partaj, jež mu ke všem politickým funkcím pomohla. Jako by šéf socanů musel přistoupit na jakýsi temný kompromis s prezidentem, kterému nový volební manažer prý i oficiálně radí, a jehož prezident dlouhodobě protežuje. Což o to, radí i dalším, něčím se živit musí, chudák.

Jsem naivní, politické smeťáky u nás neexistují, o čemž koneckonců svědčí i příběh našeho prezidenta. Pokud tedy prezidenta ještě máme a nezjevuje se nám tu a tam na obrazovkách bůhvíkým ovládaný android. A kdysi největší strana s momentálně osmiprocentními preferencemi má nového volebního leadera.

Ještě před pár lety bych socanům popřál volební úspěch, protože mi podobně profilovaná partaj přišla na české politické scéně důležitá. Teď už opravdu ne. Sami asi též tuší, že nemají co ztratit, a je třeba apelovat na skalní fanoušky a prospěcháře všeho druhu. Podporu zkorumpované ANOnistické vlády a trestně stíhaného premiéra v konstantním střetu zájmů jim již beztak nikdo neodpáře. Takže gloves off a vzhůru na Bělehrad!



21. dubna 2020

Želenice

Na virtuální adrese v Praze sídlí spolu se sedmi tisíci společnostmi firma De Sol Investment, která se dříve jmenovala PASTOON Invest, jejímž společníkem byla firma Společnosti pro Vás, která se již dnes jmenuje Sídla pro Vás. Nynějším společníkem firmy De Sol Investment je firma De Sol sídlící v daňovém ráji v Belize. Jejím jednatelem je Štefan ze Želenic u Mostu, bývalý svářeč s jedenácti exekucemi, který tvrdí, že není žádným bílým koněm.

Jen letmý náhled do rejstříku fyzických osob nemůže než vytvořit dojem, že se kolem zmíněných firem splétá síť několika vzájemně propojených právních subjektů s utajenými akcionáři a pochybnými transakcemi. Žádný vysokoškolský děkan ani nemusel komentovat.

O firmě De Sol málokdo věděl, stejně jako asijskou rýži importující firma donedávna máloco věděla o zdravotnickém materiálu nutném k ochraně před koronavirem. Pánové a dámy z De Sol nicméně podepsali s Minzdravem kontrakt za necelých 300 mega. Bez tenderu samozřejmě a prostřednictvím minule zmíněných šíbrů.

Nic nekomentuji, jen skládám fakta vedle sebe. Jaro říkáte? No tak dobře…

Lanškroun

V Lanškrouně sídlí firma LA Factory, která se dříve jmenovala Wendell Automotive, která byla součástí Wendell Holding, ale dnes patří jednomu člověku, co se jmenuje Radek Švec. V předmětu podnikání v roce 2018 měli napsáno „výroba počítačů, elektrických a optických zařízení.“ Dnes se prý věnují výrobě, obchodu a službám neuvedeným v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Jeden vysokoškolský děkan popsal firmu jako typickou prázdnou schránku, která nevykazuje žádnou činnost.

O firmě též málokdo věděl, stejně jako firma donedávna máloco věděla o zdravotnickém materiálu nutném k ochraně před koronavirem. Od března letošního roku nicméně podepsali pánové a dámy (rodiny Švecova a Langrova) z LA Factory dodávky Minzdravu za 1,2 miliardy, samozřejmě bez jakéhokoli výběrka. Raději si tu tedy uložím pár informací:
- LA Factory (aka prázdná schránka) dostává od Minzdravu za jeden respirátor dovezený z Číny asi 170 kaček
- Minvnitro nakupuje přímo od čínského výrobce tytéž respirátory za 80,- Kč
- Nákupy má na Minzdravu na starosti jakýsi inženýr Doležal, bývalý spolupracovník StB s krycím jménem Chlór
- Podobně jako ministr Vojtěch, i Doležal dříve působil coby Burešův poradce na Minfinu
- Majitel LA Factory se pochlubil, že jede asi s dvacetiprocentní marží a 6-8 procentním ziskem, takže ve srovnání s cenami Minvnitra stále zbývá domyslet cca. sedmdesátiprocentní nadhodnocení zakázky. Asi zůstává někde v Číně, nebo se ztratí cestou, nebo já fakt nevím.

Nic nekomentuji, jen skládám fakta vedle sebe. Jaro je tu, jééé!

20. dubna 2020

Coronadata II

Slyším, jak jsme vše zvládli a nejhorší máme za sebou, tak jsem se po dlouhé době podíval na čísla, abych se dozvěděl, jak nejhorší za sebou vypadá. První, čeho jsem si všiml, je, že se za deset dní, co jsem si dat nevšímal, změnily počty obětí z dob, kdy jsem ještě přepisoval. Zpětnou změnu dat nemám rád, protože ve mně vzbuzuje nedůvěru ke zbytku předkládaných informací.

Pokud ale vládní data nekecají, zdá se, že se křivka opravdu mění, což nám tedy zrovna graf níže úplně nepoví, protože ukazuje kumulativní nárůst. Poví pouze těm, kteří si všimnou, že se za poslední týden změnil celkový počet o 755 nakažených, zatímco za předchozí týden to bylo o 1 404. Nuot bjéd!

Pro rýpaly opakuji, že kumulativní počty samozřejmě nevypovídají o stávajícím počtu nemocných, protože zahrnují všechny nakažené, včetně těch mezitím zemřelých či vyléčených. Coby indikátor trendu jsou nicméně stále důležitá.

Jelikož, opakujme si dokola, prvotním cílem různých restriktivních opatření bylo zabránění přetížení zdravotnického systému, důležitějším měřítkem průběhu epidemie jsou počty hospitalizovaných. A tam se nám křivka zploštila o poznání výrazněji.

Nejvíce pacientů, 446, jsme měli 9.4. Nepochybuji, že většímu šíření viru a tím pádem většímu počtu vážně nemocných zamezila zejména pravidla společenské distance. Nedivil bych se ale, kdyby se kdokoli začal ptát na přímou úměru mezi (pro mnohé devastačními a velmi pravděpodobně protizákonnými) vládními opatřeními a reálnou koronahrozbou, tedy zda čtyři stovky pacientů stály za zničení tisíců plánů, snů či existencí.

Nechci bagatelizovat, ani si nemyslím, že korona je totéž co chřipka, nebo třeba že si celou záležitost kdosi vymyslel. Často jsem byl součástí debat na téma nezbytnosti různých opatření, při kterých lidé pletou kauzalitu a posuzují následky, aniž by vnímali vztah mezi nimi a opatřeními samotnými. Například, když mi kdysi jedna moudrá politička tvrdila, že když lidé, které pravidelně krmíme, neumírají hlady, naši pomoc nepotřebují. Aniž by si nechala vysvětlit, že neumírají právě proto, že je krmíme. Jinými slovy bych byl opatrný při vynášení soudů, zda je relativně zvládnutelný počet koronapacientů následkem přijatých opatření či do jaké míry může poukazovat na zbytečnost či inadekvátnost opatření samotných.

Asi bych měl opět připomenout, že proti opatřením jako takovým nic nemám. Vadí mi nicméně, že se konají svévolně, chaoticky a bez řádných odůvodnění, a že se za jejich rouškou koná bezmezné drancování státního rozpočtu ve prospěch vládních činitelů a různých úředníků, ať už se jedná o specifické nastavování podpůrných programů, zbabrané a předražené nákupy pomůcek či cokoli jiného. Vadí mi, že se u nás vládne zákazy, protože mi přijde potenciálně totalitní. Nehledě na to, že kdo umí jen zakazovat, de facto vzkazuje národu, že jsou nezodpovědní debilové. A sám se tak úplně necítím. Ne každý den tedy.

Zpět k datům ale. Pokud máme méně nakažených, napadlo mě, může to být i tím, že je méně testovaných, ale porovnání těchto dvou křivek stále vychází ve prospěch pozitivních zpráv, protože jsme se poprvé dostali pod 4 procenta.

Co se nicméně nemění, je průběh jednotlivých onemocnění, protože procento vážně nemocných mezi hospitalizovanými zůstává více méně stejné.

Veškerá data je samozřejmě třeba brát s rezervou, i proto, že se vždy nabízejí různé interpretace. Mě například zaujalo, jak se kolem 26.3., tedy dva inkubační týdny po zavedení zásadních omezení, nijak nezměnila křivka vývoje epidemie v ČR. Rýpal by si možná pomyslel, že to znamená, že různé zákazy neměly na epidemii vliv. Podobně jako asi brzy začneme poslouchat moudrá vysvětlení, že omezení potřeba nebyla, když v dobách největšího tlaku vycházelo v průměru asi 6-7 hospitalizovaných na jednu nemocnici, tedy si nemocnice ani pořádně nemákly. Aniž by se kdo těch nemocnic ptal, samozřejmě. A do toho všeho se těšme na vítězné hýkání Burešů (resp. jejich Goebbelsů), jak jsme všechno skvěle zvládli a jak buďme nicméně rádi, že si české zdravotnictví doposud nemuselo vyzkoušet italské scénáře.

Vyhráno tedy jistě zatím není. Sám zatím zůstávám spíše mírně skeptický, i s ohledem na možný podzimní návrat epidemie. Zároveň mi je asi sympatický švédský přístup, který rozlišuje při evidenci obětí na ty, kteří zemřeli na koronavirus, a ty, kteří zemřeli na cokoli jiného a zároveň byli koronavirem nakaženi. Protože takto je možná třeba bojovat s největší koronaspjatou hrozbou, kterou je její neuvěřitelné PR, jež vytváří paniku a strach. A z politiků ještě větší hajzly.

Zároveň může být odpověď na důvody zmírnění nákazy v našich zemích velmi prozaická a podobná předchozím virózám. Do Česka dorazilo jaro. Veselme se, radujme se. A možná si ještě chvilku nechejme ty náhubky, protože bez těch věčně kyselých xichtů vypadá naše společnost přeci jenom sympatičtěji.

15. dubna 2020

Fahrplan

Zpočátku jsme se potkávali každý den. Teď třikrát týdně. Vždy ve dvě hodiny. Protože v Japonsku je o osm hodin víc, v Thajsku o šest. V USA a v Chile o pět méně. K tomu Argentina, Itálie, Švýcarsko, Německo. Povídáme si o tom, jak zachránit mezinárodní organizaci s vice než stoletou tradicí a partnerskými základnami v šedesáti zemích. Tu českou jsem pomáhal téměř před třiceti lety zakládat.

A všichni tak nějak víme, že až půjde do tuhého, silní zůstanou, chytří se nějak prosmýknou a slabí či nepřipravení budou muset zamrznout nebo skončit. V kakofonní debatě ethosem řízených lidí, kteří si každý myslí, že mají pravdu, ale nejsou ochotní spolu příliš nesouhlasit, protože to se ve slušných společnostech nenosí. Nesouhlas zazní jen ve chvílích, kdy kdosi řekne cosi zdánlivě neetického, byť třeba sarkasticky.

Je zvláštní řídit debatu, když více méně víte, k čemu je třeba dospět, ale diskutující se neustále otáčejí kolem vlastních perspektiv. Jež se navzájem významně liší. A rozkládají se na dlouhé ose začínající koncepčními teoretickými scénáři a končící detailním rozborem nedůežitých jednotlivostí. Dle toho, jak který mozek funguje, se každý drží toho, čemu si myslí, že rozumí. Pouze zčásti jde o intuitivní vyhýbání se tématu, které je natolik obšírné, seriózní a nepředvídatelné. Částečně stále ještě o denial, neschopnost uchopit, co před námi stojí. Že se možná snažíme zachránit nezachránitelné.

Ukládám si sem, protože jsem zvědav, jak dopadne. Vlastně píšu budoucímu sobě a tak nějak se těším, až si třeba za rok přečtu.

3. dubna 2020

Coronadata

Dlouho jsem byl v rozpacích z nedostatku dat ohledně koronaviru v Česku. Možná i více z toho, že nikomu jinému zdánlivě nechyběla, což jsem nechápal a nechápu dodnes.

Souhlasili jsme se zásadním omezením našich základních svobod, s devastací českého hospodářství a likvidací tisíců podnikatelů a různých pracovních míst, ba nám viditelně nevadí, že některá z nařízení jsou za hranou platných českých zákonů. Vše proto, abychom pomohli zmírnit nátlak epidemie na české zdravotnictví a solidárně ochránili primární rizikové skupiny. Proto musíme kolektivně mít přístup k informacím, jak různá opatření fungují, případně, kde je nátlak na systém nižší a kde vyšší, aby se dala prioritizovat doplňková pomoc. Obzvláště když pomoc státu nadále zůstává v porovnání s potřebami směšná, a onu doplňkovou pomoc organizují různé formy občanské společnosti, kterou tak nesnášel tatíček Klaus a o níž ještě před pár týdny Bureš prohlašoval, že nic nedělá.

Postěžoval jsem si na nedostatek dat ca. před týdnem na xichtoknize a týž den, samozřejmě nikoli na základě mého lamentu (ha, ale kdo ví?!), začalo ministerstvo zdravotnictví zveřejňovat většinu údajů, jež jsem předtím marně hledal. S vědomím starého pořekadla o třech druzích lží (lies, damned lies and statistics) jsem začal data sledovat a napadá mě nad nimi třeba následující:

Celkový počet testovaných, hospitalizovaných a těžce nemocných


Absolutní čísla nám rostou ve všech ohledech, zejména počet pozitivně testovaných se zvětšuje s celkovým počtem provedených testů. Nepochybujme proto, že zdravotnická zařízení největší zátěž pravděpodobně ještě čeká, protože všechny křivky rostou relativně lineárně a žádná zatím nejeví známky zploštění. Útěchou budiž zjištění, že české křivky nejsou tak strmé, jako tomu bylo v nejvíce exponovaných zemích, ale pokud se stát opravdu nezačne o zdravotnictví starat a řídit dodávky a kapacity v krizovém režimu, budu muset asi začít vyrábět plicní ventilátory i já. Tak snad na to jsou skripta. Snad je znají i čínští soudruzi, co nám údajně mají poslat pět set kusů. Zatímco české kusy hnijí ve skladech tuzemských výrobců.

Edit: Jedno specifické datum, které by nás vzhledem ke 10-14-denní inkubační době viru mohlo zajímat, je 26. březen, tedy čtrnáct dní po nařízení zákazu vycházení. Lidí nakažených po 12. březnu, tedy u kterých se vir projevil po 26. březnu, byl by teoreticky mělo být méně než v předchozích dnech, čemuž tak není. Je samozřejmě otázkou, zda lze vyvozovat jakékoli důsledky vzhledem k efektivitě zákazu vycházení, a asi úplně nelze, protože testovací kapacita byla natolik omezená, že se na mnohé prostě nedostávalo (a dosud nedostává) včas, tj. infekce u nich byla potvrzena později. V tom může spočívat i jeden ze zásadních problémů všech těchto statistik a situace vůbec: počty identifiovaných infikovaných možná pranic nevypovídají o skutečné infikovanosti populace, ale pouze nám poukazují na to, kolik je stávající systém kapacitně schopen identifikovat nakažených. Konec editu.

Stejně jako roste počet nemocný a hospitalizovaných, roste i počet lidí, kteří potřebují zvláštní péči, dle minzdravu definováni jako pacienti na plicní ventilaci a mimotělní membránové oxygenaci.


Mezi křivkami výše je šedá křivka (těžce nemocní) podmnožinou oranžové (nemocní celkem). Souvislost mezi žlutou a oranžovou je jen částečná, protože vyléčení a propuštění do domácí péče či karantény nejsou v celkovém počtu nemocných pro ten který den zahrnuti. Všichni propuštění v konkrétním dni z nemocnice, byli den předtím ještě hospitalizováni.

Zajímalo mě též, jak se vyvíjí poměr testovaných, nakažených, hospitalizovaných a těžce nemocných. Tady se zdá, že poměr pozitivně testovaných vyžadujících hospitalizaci (modrá křivka níže) je více méně stabilní pod úrovní deseti procent. Poměr nakažených mezi testovanými dokonce nepatrně klesá, tj. pravděpodobně se zatím nepotvrzuje předpoklad, že je zamořenost virem větší, než víme. Zatím se držíme mezi 5 a 7 procenty ze všech testovaných. Na druhou stranu se zdá, že se nepatrně zvyšuje proporce pacientů, kteří potřebují intenzivní péči (zelená křivka), momentálně se pohybující nad dvaceti procenty ze všech hospitalizovaných. Mezi křivkami níže není žádná hierarchie, posuzují se každá zvlášť.

Poměrné změny

Jedním z dalších zajímavých a vypovídajících pohledů je poměrný nárůst identifikovaných nakažených a pacientů v nemocnicích oproti předešlému dni.


Mezidenní nárůst se v posledním týdnu ustálil mezi 5 a 10 procenty i mezi pozitivně testovanými, i mezi pacienty vyžadujícími hospitalizaci. Znamená to, že se počet infikovaných a nemocných zdvojnásobí ca. každých deset dní, což je opět pomalejší růst než v nejvíce exponovaných zemích, ale stále závažné varování vzhledem k připravenosti našeho zdravotnictví. Při stávajícím (stále hodně nedostatečném) počtu 5-7 tisíc provedených testů denně hovoříme o ca. 30-50 nově hospitalizovaných každý den, zatímco už dnes třeba Bulovka hlásí přesun části pacientů do nových kapacit mimo objekt nemocnice.

Nevím tedy přesně, jaké máme kde kapacity, ale 30 denně nově hospitalizovaných dnes je při pokračování stávajícího trendu cca. 225 denně nových hospitalizovaných na začátku května. Jinými slovy, pokud vím je v ČR asi 70 nemocnic, každá by tedy měla v průměru denně přijímat 3-4 nové pacienty denně s tím, že průměrná léčba trvá asi tři až šest týdnů. Ještě jinými slovy, každá nemocnice průměrně měsíčně absorbuje přes sto nových pacientů a 5-10 procent z nich pustí v témž měsíci domů.

S různými daty se dá hrát i dále a samozřejmě je třeba být obezřetný při jakémkoli pokusu o jednoznačnou interpretaci. Pokud nicméně na základě výše uvedených dat shrnu svůj pocit z funkcionality stávajících vládních opatření, vychází mi dnes asi následující:
  • Nelze říci, že by opatření jako celek výrazně snížila šíření nákazy, což by asi býval byl i trochu naivní předpoklad, nicméně nákaza u nás určitě probíhá pozvolněji než v Číně, Itálii, Španělsku, či teď v USA, zároveň ale zatím nijak výrazně jinak než v dalších zemích, které se neodhodlaly k tak zásadnímu omezení lidských práv a svobod jako vláda ČR. Vlastně se asi maličko čeká, jestli méně restriktivní země pouze oddálily prudký nárůst nákazy nebo zda bude mít nákaza podobný průběh co se tlaku na zdravotnictví a úmrtnosti týče;
  • Nelze ani říci, zda některé opatřené funguje lépe než jiné. Zcela jistě ale neexistuje korelace mezi povinným nošením náhubků a průběhem epidemie v jednotlivých zemích, ať už po internetech kolují jakákoli videa či grafy;
  • Česká křivka je stále nebezpečně strmá, zatímco zdravotnictví je již nyní pod obrovským tlakem, dle všeho zejména z důvodu chaotičnosti řízení, únavy personálu a nedostatku ochranných pomůcek, které dosud musí suplovat občanská společnost;
  • Pokud bude pokračovat stávající trend pěti až sedmiprocentního mezidenního nárůstu hospitalizovaných, bude ca. za měsíc vyžadovat hospitalizaci přes 200 pacientů denně, za dva měsíce to bude už ca. 1 700 pacientů denně;
  • Procento nakažených vs. procento testovaných zůstává relativně neměnné, což může znamenat, že se dohady o mnohem větší promořenosti obyvatelstva, než tušíme, zatím nenaplňují. Počet testovaných je nicméně stále velmi nízký vzhledem k počtu obyvatel;
  • Dle mého soudu již jsme ve stádiu, kdy musíme křivku nárůstu nově nakažených a hospitalizovaných zplošťovat všemi dostupnými způsoby, z nichž se nejjednoznačněji jeví radikální navýšení testovacích kapacit a procesů a karantenizace a izolace pozitivně testovaných;
  • Je třeba se též připravovat na situace, kdy se více a více medicínského personálu bude samo muset izolovat z důvodu vlastní nákazy. 
A začít shánět ta skripta.


2. dubna 2020

Chobotnice za časů cholery II

Neuplynulo ani pár neděl a seznam se mi rozšiřuje, tak aby neskončil někde v pozadí, opakuji v rozšířené verzi. Část nápadů se nakonec nerealizovala, ale přesto: schválně, kdo tohle umí.

  • Zakleknout laboratoř, která nabízí testy za dvanáct stovek a své vlastní firmě povolit totéž za tři tácy? A co na tom, že zakleknutá laboratoř následně po různých protestech svolení k testování dostala. 
  • Zakleknout lihovarníka, že vyrábí a zadarmo rozdává desinfekční prostředky, a následně schválit výrobu ve vlastních firmách, které přeci nebudou nikomu nic dávat zadara?
  • Zařadit na jednání vlády změnu zákona, která vyjme agrofertí svěřenecké fondy z povinnosti identifikovat majitele, takže de facto zamlží všem naprosto jasné, ale je to spiknutí pomoc pomoc majetkové propojení mezi Agrofertem a Burešem? Z programu nakonec po různých protestech staženo s tím, že šlo přeci o sorryjako omyl.
  • Pověřit na začátku března ministra obrany vypracováním návrhu omezení pravomocí parlamentu na úkor premiéra a když se to provalí, předstírat, že je to celé blbost, o které jsem nic neslyšel? Ještě, že existuje vlastnoručně podepsané usnesení.
  • Pod záminkou nutnosti prevence nákazy eliminovat sebou nevlastněná a jinak divná média z tiskových konferencí vlády?
  • Zrušit jakékoli zábrany při revizi a čerpání státního rozpočtu, který pošleme do miliardového manka, abychom mohli rozdávat, jak se hodí, a hlavně aby se zakrylo, že před všemi těmito opatřením bylo reálné hospodaření vlády v brutálním mínusu?
  • Nenápadně změnit právní rámec, dle kterého jsou různé zákazy a omezení vydávány, abychom nemuseli plošně vyplácet kompenzace vyplývající z Krizového zákona a pohlídali si co nejvíce pro sebe?
  • Udělat si z „řízení“ krize dávno nepoznaného rozměru vlastní PR platformu?
  • Navrhnout zákaz prodeje nebaleného pečiva, poté co si nechám protiprávně zadotovat linku na výrobu baleného pečiva pro svůj Penam?
  • Na základě kádrových profilů připravených jedním z mých poslanců navolit do Rady České televize osoby jednoznačně nekvalifikované, leč nepřátelsky naladěné k veřejnoprávním médiím a maximálně loyální ke mně a k mé partaji?
  • Dlouze (a protiprávně) odkládat svolání Krizového štábu, protože bych se tím připravil o vedoucí úlohu a krizi by musel řídit ministr vnitra spolu s všemožnými odborníky, a následně šéfem Krizového štábu jmenovat někoho jiného?
  • Nakonec jmenovat šéfa Krizového štábu předsedu konkureční partaje, který má dle zákona štábu předsedat, a stáhnout se do ústraní, když je vidět, že krizi nezvládáme, aby následná kritika dopadla na někoho jiného?
  • Protiprávně (dle následného rozhodnutí soudu) zrušit doplňovácí volby do Senátu v obvodu, kde moji koně nemají šanci?
  • Zařadit na seznam povolených obchodů květinářství, poté co jsem si před necelým rokem shodou okolností koupil největší květinářskou síť v ČR?
  • Dlohodobě tvrdit, že EET (slovy: elektronická evidence tržeb) podnikatelům neškodí, následně zavřít většinu provozů, kterých se týká, a pozastavit EET z důvodu náročnosti pro podnikatele v době, kdy žádné tržby nemají?
  • Vyhodit vládního ministra za krajně pochybnou zakázku na dálniční známky za 400 mega, která dle odborníků měla být maximálně pětinová, a následně zakázku v tichosti podepsat za 374 mega?
  • Zruinovat tisíce podnikatelů a následně vymyslet mechanismy státní podpory, ze kterých budou nejvíce profitovat mé vlastní podniky? Včetně vymyšlení takových podmínek podpory, jejichž vyřízení, pokud je vůbec pro běžného poxnikatele možné, potrvá pár dní, zatímco je pak podpora nicméně plně rozdána jen pár hodin po vyhlášení.
  • Darovat Čínské lidové republice pomoc na boj s virem v hodnotě miliard korun a následně za podobné miliardy od též lidové republiky touž pomoc odkoupit a hluboce se přitom klanět? 
  • Nakoupit v rámci nouzového stavu různorodé pomůcky a materiály za 12 miliard (a bude více) vně jakýkchkoli procedur a zazdít jakékoli výzvy ke zveřejnění uzavřených smluv, aby se nikdo nedozvěděl, od koho co za kolik?
  • Ignorovat množství nabídek na výrobu potřebných artiklů od stagnujících českých výrobců a namísto toho uzavírat smlouvy s různými překupníky a hlavně se soudruhy v ČLR?
I zde budeme průběžně doplňovat. Nekecáme, makáme!