25. května 2014

O fotbale

Fotbal jsem měl rád od dětského okopávání panelákových zdí v teplické Šrámkovce. Sledovat jsem začal někdy během mistrovství světa v roce 1982, kde Československo památně remizovalo s Kuvajtem a za celý šampionát vstřelilo jen dva góly. Oba Tonda Panenka, oba z penalty. Na fotbale - hrdě jsem tenkrát čutal za žáky teplického Sklo Unionu - jsme fandili Anglii a zkusmo tipovali výsledky zápasů. Trenér nám pak vyprávěl vtip o tom, jak se jakási babička snaží prchnout z letadla, které přivezlo fotbalisty zpět dom, načež se ukáže, že babička je Vengloš. Smáli se všichni, pochopili jen někteří. Já se též teprve ze vtipu dozvěděl, že Vengloš byl trenérem nároďáku.

Na fotbal se dosud tu a tam mrknu a sleduji výsledky různých klání. Občas s Kájou (se kterým jsme v dětství okopávali ty paneláky) zajdu na regulerní zápas - ponejvíce na "jeho" Baník Modlany, jednou za pár let na ligové Teplice, před několika týdny jsme vyrazili i do Londýna na Kladiváře. Mrkl jsem i dnes ráno, jak že dopadlo včerejší finále Ligy mistrů mezi týmem propagujícím diktaturu a jeho nafoukaným městským rivalem v čele s nechutně arogantním Portugalcem. Posluhovači diktátorů prohráli, Portugalec se zas ukázal jako totální vymatlanec. Vše dle dominantních předpovědí. Jen nějaká ta babička mi v tom trapnu chyběla.

A teď už zas zpět na pláž.

15. května 2014

Sugar Man

Flákám se flákám a budiž i blogové ticho důkazem, že asi i nějak odpočívám, i když, pravda, zatím není příliš znát. Nezřídka odpočívám v uších se Sixto Rodriguezem, jehož životní nepříběh mě nedávno naprosto dostal.

K oskarovému dokumentu Searching for Sugar Man jsem se dostal vcelku náhodou. Je o americkém písničkářovi ze začátku sedmdesátých, který se prý nakonec upálil při koncertě na jevišti. Jeho songy se staly kultovním hlasem jihoafrického období apartheidu, srovnatelným s takovým Karlem Krylem (potenciálně s padesátimiliónovým obecenstvem). V JAR nikdo nevěděl, co byl zač, než se pár nadšenců – jeden z nich s přezdívkou Sugar dle Rodriguezovy písně – rozhodlo zjistit, co se s Rodriguezem vlastně stalo, a...

Zbytek je v dokumentu, který se prostě musí vidět. Ve zkratce je o pomocném dělníkovi na stavbě, kterému prorokovali víc úspěchu než Dylanovi, jehož dvě LP si však koupila jen hrstka lidí, a který, aniž by tušil, se stal na jiném kontinentě ikonou. Slavnější než Elvis či Beatles, jak říká ve filmu jeden z jeho protagonistů.

Nevěřím na paranormální jevy, takže je samozřejmě pouhou shodou náhod, že poté, co jsem si předevčírem znovu pustil dokument, jsem se teď dočetl, že autor dokumentu, kterému na konec natáčení nezbyly peníze a dotáčel iPhonem, spáchal včera sebevraždu. RIP Malik.

Dokument je zdarma k vidění tady.

Tak tedy ještě toho Sugar Man-a