Dospěle

Pětadvacátý březen si připomínám každý rok, coby den, kdy jsem sedl do letadla a nastartoval dospělý život. V relativně pokročilém věku a se spoustou následných nedospělostí. Vyrovnávat se s vlastní dospělostí je dosud místy podobně obtížné jako se vyrovnávat s těmi nedospělostmi, ale za snahu to stojí.

Sixteen years and counting.

C11

Nic nepíšu, protože pořád létám. V průměru dvakrát týdně. Momentálně čekám na spoj směr Dohá, pak Bagdád, Erbil, Bagdád, Ammán, Bagdád. A tak dál.

První dovolená z Iráku a spousta času na přemítání, co a jak dál, díky němuž třeba vím, že je třeba se na chvíli zas vrátit k nicnedělání. Po sedmi měsících volna teď sedm měsíců pracuji, a třeba mi bude podobný režim vyhovovat i dál. Každý měsíc volna si odpracuji. Nebo naopak. Jen to volno maličko lépe plánovat.

Popořádku ale. Gate C11 volá.

Burešland

Čtu si, že společným úsilím Burešovců, komančů a neonácků byl do čela parlamentní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů zvolen chlapík, který byl za komančů zaměstnancem podobného sboru a aktivně se účastnil mlácení lidí za jejich názory. Pomiňme, že je krajně nechutné, leč nepřekvapivé, a podumejme, co asi může znamenat. Tak například:

a) Babiška si nenechá ujít žádnou příležitost, aby se nepokusil vytočit tu menšinovou část národa, které záleží na elementárních hodnotách, principech a lidských právech, častěji přezdívanou různými jakobyhanlivými výrazy, například Pražská kavárna. I proto, že ví, že jeho voličské jádro miluje, když to může někomu nandat, zejména lidem, kteří jsou více méně v pohodě;

b) Babiška půjde komukoli na ruku, aby se udržel u moci, a je mu úplně jedno, jaký prostředek použije k dosažení účelu, ergo těšme se na příště, protože toto je jen jeden z mnoha testů odolnosti a nakonec mu projde mnohem více;

c) Babiška ví, že má demokratické partaje v hrsti, protože ho Zeman nechá u moci, jak dlouho bude chtít, na důvěru nehledě, a zároveň teď prokazuje, že se dokáže snadno domluvit, ba dokonce si zavázat partaje, se kterými nikdo jiný nechce kamarádit. Vzkazuje tedy: Nepotřebuji vás, ale pokud se budu muset spolehnout na tytéž kreatury dlouhodobě, je to i vaše chyba.

d) Systematické nasírání a dehonestace vzdělaných lidí nakonec není nic jiného než novodobá varianta diktatury proletariátu, po níž se mnohým tak stýská a komančové dosud mají v programu. Zas to nandaváme té nepracující inteligenci a vyžírkům z Prahy, jen balíme do jiného hávu.

A zatímco pražští kavárníci zoufale lomíme rukama, většina bude halekat: „co je na tom divné, ten člověk je přeci též zvolený poslanec, má důvěru lidu“ atp. A jiný bullshit. Nejde o Ondráčka, ale o to, že strategie rozděl a panuj funguje stále lépe. A jen té kavárně není jedno, že se život v Burešlandu pomalu mění v totál(it)ní absurdistán.