17. března 2018

C11

Nic nepíšu, protože pořád létám. V průměru dvakrát týdně. Momentálně čekám na spoj směr Dohá, pak Bagdád, Erbil, Bagdád, Ammán, Bagdád. A tak dál.

První dovolená z Iráku a spousta času na přemítání, co a jak dál, díky němuž třeba vím, že je třeba se na chvíli zas vrátit k nicnedělání. Po sedmi měsících volna teď sedm měsíců pracuji, a třeba mi bude podobný režim vyhovovat i dál. Každý měsíc volna si odpracuji. Nebo naopak. Jen to volno maličko lépe plánovat.

Popořádku ale. Gate C11 volá.

Žádné komentáře: