19. října 2011

Iluzionisté

...ti mají své jisté, aneb "Kam že kráčíš Gruzie," jsem si řikal a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

Neuběhlo ani pár neděl od multimilardářova oznámení, že jde do politiky, a už ho tu mastí ze všech stran. Média začala hned na, jak jinak, Putinova agenta útočit, matrika oznámila, že multimiliardáře zbavila občanství, protože má i občanství ruské a francouzské a dříve si nevšimla, a včera policie zabavila dodávku s penězi z Ivanišviliho banky s oznámením, že zadržela skupinku pradlen peněz. Mea maxima culpa, současný gruzínský establišment jsem přecenil, když jsem si myslel, že se jediného seriózního vyzyvatele pokusí vyšachovat jemně a takticky. Jsem stále alespoň trochu naivní, hurá. Že Gruzie politickou nekulturou asi už dohnala Rusko, se neraduji. Rusko má alespoň plyn, Gruzie jen šrot, který už též dochází.

Míša byl minulý týden v Čechách a naše média ho vítala coby muže postavivšího se ruskému medvědovi a téměř ve všech rozhovorech se ho ptali, jak to dělá, že je tak dobrý. Jeden sdělovací prostředek dokonce napsal, že „země překonala ekonomickou krizi solidním růstem a pomalu začíná klepat na dveře Evropské unie a NATO.” Žádné z těchto tvrzení není pravdivé (krizi nepřekonala, solidně neroste, na dvěře neklepe), leč iluze o nich, které se pro mnohé v Gruzii staly po tisícerém opakování pravdou a které mimo jiné Gruzii vtáhly do války s Ruskem před třemi lety, zase sílí. I proto je potřeba někdo, kdo iluzionistickým vladařům hodí rukavici s nápisem “reality check.” Možná příště.

8. října 2011

Quo vadis Saqartvelo

Sluníčko svítí a život ve stolici se po dvou dnech chaosu vrací k normálu. Sarkozoba coby test gruzínské demokracie skončila dalším propadákem a běžnému občanovi jen potvrdila, že z presidenta se stal báťuška, který si už na demokracii ani hrát nechce, protože národ potřebuje silného vůdce, aby tváří v tvář vnějšímu nepříteli nezkolaboval jako před dvaceti lety. Že se Míša zhlíží ve svém úhlavním nepříteli Vovovi, se dávno ví. Že ho tak rychle dokáže předčít v sebekultovních praktikách asi čekal málokdo.

I proto zaujalo oznámení gruzínského multimiliardáře Bidziny Ivanišviliho, že hodlá kandidovat v parlamentních volbách příští rok a pokusit se narušit hegemonii vládního Sjednoceného národního hnutí, které naposledy získalo krásných 119 (ze 150) parlamentních křesel. Zajímavé dilema. Málokdo uvěří stoprocentně čistému původu majetku v Jelcinově Rusku zbohatnuvšího stopětaosmdesátého nejbohatšího muže světa, který je v Gruzii primárně znám svou Cartu Bankou, zvelebením rodné vesnice Čorvila, fungující téměř jako stát ve státě, a kulturním mecenášstvím. Ivanišvili mimo jiné financuje opravy divadel a muzeí a připlácí na mzdy hercům, knihovníkům, muzejním pracovníkům a dalšim zaměstnancům kultury. Zajímavé je, že se zničehonic na gruzínské politické scéně objevuje hráč, který má při absenci relevantní opozice alespoň nějakou naději zvrátit totalitarizující trendy současné elity. Sám Ivanišvili většinu opozice označuje za hradní klauny, kteří mají dodávat Gruzii zdání demokratického klání idejí. Mmm, já to neřekl. Pouze se přiznám, že nejsem nerad, že zde nakonec přeci jen na za rok budou volby a nikoli demostrace síly jednoho muže a jeho suity. Pokud se tedy Ivanišvili volebního klání dožije na svobodě a ve zdraví.

5. října 2011

Šaráda

Gruzínský sdělovací prostředek nazval francouzského presidenta nejvlivnějším politikem Evropské unie. Jestli to nebude tím, že se sem chystá na celých pár hodin, v rámci kterých vystoupí s projevem na hlavním tbilisském náměstí. Fasáda bývalé radnice je podruhé za poslední tři roky přemalovávána. Kolem svatého Jiří (Georgije) roste tribuna. Tradiční Den Tbilisi (Tbilisoba) byl letos předsunut o pár neděl na nadcházející pátek, který byl zároveň vyhlášen státním svátkem. Pouze v Tbilisi. Aby co nejvíc lidí přišlo s mavátky na Sarkyho vesele zakřičet. Sluníčko, doufám, objednat nezapomněli.