Quo vadis Saqartvelo

Sluníčko svítí a život ve stolici se po dvou dnech chaosu vrací k normálu. Sarkozoba coby test gruzínské demokracie skončila dalším propadákem a běžnému občanovi jen potvrdila, že z presidenta se stal báťuška, který si už na demokracii ani hrát nechce, protože národ potřebuje silného vůdce, aby tváří v tvář vnějšímu nepříteli nezkolaboval jako před dvaceti lety. Že se Míša zhlíží ve svém úhlavním nepříteli Vovovi, se dávno ví. Že ho tak rychle dokáže předčít v sebekultovních praktikách asi čekal málokdo.

I proto zaujalo oznámení gruzínského multimiliardáře Bidziny Ivanišviliho, že hodlá kandidovat v parlamentních volbách příští rok a pokusit se narušit hegemonii vládního Sjednoceného národního hnutí, které naposledy získalo krásných 119 (ze 150) parlamentních křesel. Zajímavé dilema. Málokdo uvěří stoprocentně čistému původu majetku v Jelcinově Rusku zbohatnuvšího stopětaosmdesátého nejbohatšího muže světa, který je v Gruzii primárně znám svou Cartu Bankou, zvelebením rodné vesnice Čorvila, fungující téměř jako stát ve státě, a kulturním mecenášstvím. Ivanišvili mimo jiné financuje opravy divadel a muzeí a připlácí na mzdy hercům, knihovníkům, muzejním pracovníkům a dalšim zaměstnancům kultury. Zajímavé je, že se zničehonic na gruzínské politické scéně objevuje hráč, který má při absenci relevantní opozice alespoň nějakou naději zvrátit totalitarizující trendy současné elity. Sám Ivanišvili většinu opozice označuje za hradní klauny, kteří mají dodávat Gruzii zdání demokratického klání idejí. Mmm, já to neřekl. Pouze se přiznám, že nejsem nerad, že zde nakonec přeci jen na za rok budou volby a nikoli demostrace síly jednoho muže a jeho suity. Pokud se tedy Ivanišvili volebního klání dožije na svobodě a ve zdraví.