Nikdy nicméně není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, takže nás potěšili bratia Slováci, kde ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje bezplatnou sterilizaci Romů – samozřejmě se neřekne naplno a schová pod „velmi chudé komunity“ (nikoli jedince). Schválně kdo se tohoto pozitivního termínu (staráme se o chudé) u nás chytí, nebo jestli zůstanou naši (negativně hrotiví) sociálně nepřizpůsobiví (jo, ty myslíš cygoše, ty woe!). A úplně nejdementnější jsou debaty na téma "já jsem přeci neřekl cygán, to ty jsi řekl cygán, já jsem přeci řekl nepřizpůsobivý a to může bý přece kdokoli, woe." Podobně jako jsme měli nedávno diskusi na téma deviant, které předsedali naši Hofnarren (v Čehách prý příznačněji označován za Burgtrottel).
Potěšili i v zemi, kde momentálně pobývám, když se demogratycky rozhodli rozmetat odborový protest proti nelidským pracovním podmínkám v hutnickém závodě ve druhém největším městě Kutaisi. Proto jsem si i na odbory vzpomněl. Třicet protestujících prostě zabásli a do médií poslali ono vždy a všude fungující „jsou to násilníci“ (máničky, ekoteroristi atd.). Hloupému napověz, že hutní výroba je vlastněna firmou sídlící v Dubaji (zahraniční kapitál!) a nikoli zcela nepodobně našim experimentátorům pře 15+ lety, gruzínská vláda udělá vše proto, aby se zahraniční investoři u nás doma cítili jako v bavlnce, ať už si dělají cokoli. Napadá mě, že vzhledem k tomu, že sama vláda není schopna vymyslet normální zaměstnanostní politiku a pracovní místa prakticky netvoří, je téměř zbožné uctívání zahraničních investorů asi pochopitelné. Podobně jako kdysi u nás nicméně vyvstává dilema dalšího směřování společnosti a etická otázka, jestli i v Gruzii bude neviditelná ruka trhu nakonec regulovat i netržní (neprodejné) normy. Jako u nás, kde, připadá mi, člověk člověku stále více vlkem a nikdy nevíš, kde tě kdo kousne. Ještě že tu - kromě těch zahraničních investorů a dárců - už není co vytunelovat.