Socialita (homo homini lupus)

Slovo odbory zní u nás divně, protože mnozí si pamatují ROH jako nezřídka totalitarizující stát v totalitním státě. V dnešních dobách nám zas odboroví předáci čas od času předkládají takové příklady iracionality a tupismu (und hochstaplerismu), že si člověk může hlavu vykroutit. Na druhou stranu sdružování kohokoli do zájmových spolků je základem demogracyje, takže i odborové spolky mají své místo v demogratycké společnosti. Navíc je jejich hlavním úkolem vyjednávámí pracovních podmínek s kapitalistickými vykořisťovateli, čehož nikdy není dostatek. Kvalita společnosti (socialita!) se přeci pozná podle chování jedinců různého ekonomického a společenského postavení k jiným. Proto je mi z dění u nás doma stále častěji blivno, ať už sleduji humus valící se z našich takzvaných politických elit, pochody zamindrákovaných idiotů na ubytovny socek, které mají bohužel jinou barvu pleti, nebo termíny jako „romská kriminalita“ (místo „krminalita“), sociálně nepřizpůsobiví (místo např. „sociálně vyloučení“) atd.

Nikdy nicméně není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, takže nás potěšili bratia Slováci, kde ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje bezplatnou sterilizaci Romů – samozřejmě se neřekne naplno a schová pod „velmi chudé komunity“ (nikoli jedince). Schválně kdo se tohoto pozitivního termínu (staráme se o chudé) u nás chytí, nebo jestli zůstanou naši (negativně hrotiví) sociálně nepřizpůsobiví (jo, ty myslíš cygoše, ty woe!). A úplně nejdementnější jsou debaty na téma "já jsem přeci neřekl cygán, to ty jsi řekl cygán, já jsem přeci řekl nepřizpůsobivý a to může bý přece kdokoli, woe." Podobně jako jsme měli nedávno diskusi na téma deviant, které předsedali naši Hofnarren (v Čehách prý příznačněji označován za Burgtrottel).

Potěšili i v zemi, kde momentálně pobývám, když se demogratycky rozhodli rozmetat odborový protest proti nelidským pracovním podmínkám v hutnickém závodě ve druhém největším městě Kutaisi. Proto jsem si i na odbory vzpomněl. Třicet protestujících prostě zabásli a do médií poslali ono vždy a všude fungující „jsou to násilníci“ (máničky, ekoteroristi atd.). Hloupému napověz, že hutní výroba je vlastněna firmou sídlící v Dubaji (zahraniční kapitál!) a nikoli zcela nepodobně našim experimentátorům pře 15+ lety, gruzínská vláda udělá vše proto, aby se zahraniční investoři u nás doma cítili jako v bavlnce, ať už si dělají cokoli. Napadá mě, že vzhledem k tomu, že sama vláda není schopna vymyslet normální zaměstnanostní politiku a pracovní místa prakticky netvoří, je téměř zbožné uctívání zahraničních investorů asi pochopitelné. Podobně jako kdysi u nás nicméně vyvstává dilema dalšího směřování společnosti a etická otázka, jestli i v Gruzii bude neviditelná ruka trhu nakonec regulovat i netržní (neprodejné) normy. Jako u nás, kde, připadá mi, člověk člověku stále více vlkem a nikdy nevíš, kde tě kdo kousne. Ještě že tu - kromě těch zahraničních investorů a dárců - už není co vytunelovat.