30. června 2020

Chytrolíni

Zamysleli jsme se, proč už se u nás už vůbec nemluví o chytré karanténě. Shodli jsme se, že je to proto, že tato vláda nemá kapacitu cokoli chytrého vymyslet, natož realizovat. A že kdokoli soudný by této vládě nesvěřil více informací, než je nezbytně nutné. Na chytré si holt musíme počkat, než půjde Bureš do důchodu.


29. června 2020

Marketéři

V nákupní zóně v Ústí je obrovský billboard s českou vlajkou a nápisem nabádajícím k tomu, abychom v Česku měli více českých potravin namísto evropského šuntu. Podepsáni Pitomiovci. Nepochybně vyvolá rozmanité reakce, od žádné po hlasité souhlasné chrochtání. Mě úplně první napadlo „Proč?“

Nesmyslnost volání po národní potravinové soběstačnosti chytrým vysvětlovat netřeba a hloupí si beztak říct nedají. Argument je to ale pro čecháčky vlastně skvělý. Zní hrdě a odpovědně. Navíc je založený na u naších politiků oblíbené dichotomii my-oni, kde my jsme ti skvělí a nedoceňovaní a oni verbež. Ingroups a outgroups. Robbers Cave v praxi. Politický marketing ČR anno 2020, který postupně vymýtil inteligentní debatu a míří na elementární emoce.

Není samozřejmě jen u nás, protože marketingoví inženýři všude na světě si dávno spočítali, že programová prohlášení nikoho nezajímají, že o tom, kdo bude sát státní rozpočet v dalším volebním období rozhodují čisté emoce.

A tak hrají Pitomiovci nácka, protože deset procet nácků se najde v každé zemi a to stačí. Komančové zas marketují staré dobré časy, protože komu by se nestýskalo po dobách nesmrtelného mládí, když navíc vzpomínky na skvělé osobní prožitky a léta tovaryšská dávno přebily vnímání společenského a politického marasmu. Část komančské základny asi stále věří v přerozdělování kapitálu a diktaturu proletariátu, ale většinově se zas jedná o marketingový projekt pro jiných deset procent. A do toho strana nejsilnější, jejímž jediným programem je podpora podnikání svého psychopatického šéfa se svým neoficiálním ministerstvem propagandy.

Cílem politického marketingu je zároveň demotivovat část národa, aby k volbám vůbec chodila, zejména mladší ročníky a obyvatelé větších měst totiž mají tendenci zpytovat proud nesmyslů, který na nás političtí marketéři všemožně chrlí. Třeba billboardy s vlajkou a hloupým nápisem, který má působit přesně pouze jako reklama. Několikrát uvidíte, pak přijde povědomé a tím pádem i věrohodné. No nekupte to, když je to tak levné.

Namísto Hrabala žijeme v Idiokracii, která dle některých předpovědí měla nastat až za pět set let.

22. června 2020

Tunel

Přestal jsem sledovat české zprávy a je mi nějak lépe. A co na tom, že bez čvachtání v českém rybníku dochází i inspirace ke krmení tohoto blogu. Kovidovou dobu jsem alespoň využil ke studiu světové literatury na Harvardu, který byl najednou zdarměji, a k doplnění knihovny o tituly, jež by v regálu žádného teplického intelektuála neměly chybět. A k doplnění filmotéky, jež by na hard disku žádného… a tak dále. Přelouskat knihu týdně, aniž bych v jednom měsíci četl dvakrát týž jazyk. OCD se holt projevuje různě.

Dost výzev zůstalo, jedna mi třeba leží na stole a opakovaně mě popouzí ke zdolání. Možná test lenosti, snad zkouška trpělivosti a schopnosti dotáhnout intelektuální miniprojekt do konce. Vražedná mystérie v jazyce, ve kterém jsem dosud nanejvýš přečetl jídelní lístek, a to nikoli zcela bez pomoci. Stopětapadesát stran jako hrubá náplast na pytel intelektuální stagnace. Do videnia v pekle, priatelia.


8. června 2020

O ovcích

Senátorská volba skončila nikoli nečekaně vítězstvím chlapíka, který si natolik nevěří, že si před jméno píše Bc. Asi právě proto. Nevýrazný, neznámý, ale holt z piety za jeho dlouholetého ochranitele, jemuž se díky Číňanům posmrtně dostává téměř mučednické aury.

Anebo jinak. O poraženém protikandidátovi ve druhém kole se totiž dá říci mnohé, jen ne to, že je nevýrazný a neznámý. Výraznost totiž často vadí a polarizuje. Sám kandidát si samozřejmě nepomáhá tím, že má tendenci chovat se pedantsky (aka profesorsky) a nejen mnohými absolventy svého středoškolského ústavu (aka GT) je vnímán coby arogantní chlapík. Který navíc dokázal opakovaně polarizovat, když poslal do patřičných míst vox populi, an volal pro vyloučení studentky s hidžábem, nebo sundal ze tříd prezidentovi portréty poté, co se hlava státu v rozhlase vyjadřovala jako poslední dlaždič. Tedy jako vždy.

České volby se již dávno netýkají programů a vizí, které vítězové budou naplňovat ve prospěch našeho společného soužití. Rozhodujeme se téměř výhradně na základě momentálních osobních sympatií a antipatií, ať již svou (námi placenou) práci zmíněný bude vykonávat jakkoli. Porovnám-li způsobilost kandidátů k senátorskému džobu, během pikosekundy je jasné, kdo je lépe kvalifikován. Největší kvalifikací k veřejné funkci nicméně nejsou způsobilosti a postoje, ale naopak jejich nedostatek, či přinejmenším neviditelnost. Což koneckonců razí stávající premiér dosazující do čelních politických funkcí osoby nikoli způsobilé, ale primárně loajální.

Spíše než jméno vítěze doplňovacích senátních voleb ve dvaatřicátém okrsku, je zajímavé, co o nás tato volba vypovídá. Druhá nejnižší účast v historii mimo jiné mluví o havlovském čecháčkovství, ve kterém všichni všemu rozumějí, všichni na všechno nadávají, jen aby nemuseli mést před vlastním prahem. Aneb politika není zkorumpovaná, demokracie není finitní, a zajít párkrát do roka s občankou do volební místnosti je minimum, jakým lze přispět. Nejlépe tedy předtím zvážit, kdo z volených má jaké předpokladu k výkonu funkce a nespoléhat při tom na netem se šířící zhovadilosti. Ale to asi budu chtít příliš, dobrá. 

28. května 2020

O koních

Našel jsem ve schránce kandidáty pro doplňovací volby do Senátu PČR, které vláda přeložila z března na příští týden. Přeložila protizákonně, připomeňme si, aby nezapadlo, ač to na papír v mé schránce má pramalý vliv.

Jen o dvou z kandidátů jsem věděl, že kandidují, protože jediní před původně plánovanou volbou prováděli jakousi kampaň. Jeden z nich se pak poslední dva měsíce snažil vézt na koronavlně a implicitně připomínat, že má vlastně taky zásluhu na tom, jak málo je na Teplicku nakažených. Protože prostě. Primátor a tak.

Z deseti kandidátů mě nezaujali jen tři: duchcovský socdemácký starosta, starostka Hrobčic za Starosty a nezávislé a starostka bílinská, hájící ANONistické barvy. I když by asi mělo zaujmout propojení mezi lokálním a celorepublikovým angažmá, ať již to znamená, že se do důležitých funkcí v místní samosprávě derou nadmíru ambiciózní lidé, nebo že jejich partaje nemají příliš kde čerpat pro další volby, takže je třeba recyklovat.

Platí samozřejmě i o zmíněném modroptačím primátorovi, dříve protežovaným svým nedávno zesnulým předchůdcem, jehož by teď rád nahradil v Senátu. Pana primátora neznám, nevím, co se mu v životě povedlo, nic proti němu osobně nemám, ba dokonce se zdá, že se po letech Kuberovské stagnace mé rodné město někam možná posune. Na jedné straně politická afiliace s dosud nejzkorumpovanější partají polistopadové éry (ač pozor, ANOnisté Vám nebezpečně šlapou na paty!). Na druhé straně ale zase sympatický smysl pro humor, projevující se tvrdošíjným užíváním titulu Bc. To musí být ale mindrák, panečku!

V minulých volbách Kubera těsně porazil ředitele teplického gymplu, který kandiduje zas. Měli jsme s Begym, když ještě nebyl ředitelem, nepatrný konflikt, který jsem mu dávno opustil, jako bych mu odpustil jakousi ostentativní a vlastně roztomilou namyšlenost. Teplický gympl pod jeho vedením patří k nejlepším školám v kraji a sám Begy to dle mého myslí vlastně dobře, byť bychom se v mnoha ohledech neshodli. Navíc se v několika kauzách s prezidentskými obrazy a studentkami v hijabech projevil jako silný charakter. Sám nevím, jestli mu hodím, ale nemám problém.

Begy není jediným středoškolským pedagogem, od ostatních dvou se nicméně liší svou partajní nezávislostí. Jeden z mých lístků obsahuje i jméno Bohumila Ježka, který učí na ústecké průmce, další pak Zdeňka Peška, ředitele teplické ekonomky. První kandiduje za SPD, druhý za Trikolóru, tedy dvě otevřeně rasistické, xenofobní a jinak extremistické, Ruskem protežované organizace. Chtělo by si povzdechnout „a takoví vzdělávají český dorost,“ ale obávám se, že je v našem školství násobně hůře.

Když je řeč o extremistických a Ruskem podporovaných organizacích, nelze nezmínit dalšího kandidáta, krajského hejtmana, který se dlouhodobě cítí jako James Bond, John Wayne a Vladimír Iljič v jednom. Díky svému bývalému působení v Halo noviny si říká novinář.

Nad kandidátem s číslem tři jsem se nemohl nepousmát, nejen proto, že jsem jeho jméno na senátním hlasovacím lístku obdržel již minule. A předtím i na jiných lístcích. Bývalá teplická celebrita, bývalý pravoslavný arciděkan, dnešní rytíř kandidující za partaj bývalého známého muzikanta. Bylo by vlastně roztomilé, kdyby se neposedný Evžen nepohyboval příliš blízko nejbizarnějším místním extremistickým kruhům.

Posledním ze za zmínku stojících kandidátů je za Piráty kandidující, v Praze žijící duchcovský rodák, který si z jakéhosi bizarního důvodu na svůj kandidátní profil napsal, že je boxer. Zaujalo mě, že jako jediný z potenciálních senátorů nepobírá erární mzdu, tj. není zaměstnancem státu ani místní samosprávy. A taky, že jeho manželkou je dle mého názoru výborná novinářka (byť s ní spíše nesouhlasím), jejíž otec byl (je?) zapřísáhlým marxistou (a brutálně principielním člověkem), matka byla donedávna ombudsmankou a brácha je supr právník... A pak jsem se dočetl, že na žádost Pirátů kandidátku stáhl, protože si před jedenácti lety nekontrolovaně hrál s fotošopem.

Kandidátské defilé coby obraz společnosti roku 2020. Kecal bych, kdybych tvrdil, že mi neproběhl po zádech Děda Mráz.

26. května 2020

V pohádce

Bylo nebylo v dobách kovidových.

Jednoho dne, 5. března to bylo, poslala hejtmanka, respektive její pýáristi srdceryvný dopis zdravotníkům v kraji, jak jsou strašlivě důležití a jak je třeba je chránit. Následně se záchranářka Veronika ozvala, ať hejtmanka nemele blbosti a raději se opravdu snaží záchranáře ochránit, například tak, že budou mít adekvátní vybavení. Veroničin list následně popsal jeden lokální plátek, načež ji patolízalsky pokáral šéf záchranky a údajně pohrozil vyhazovem. Sama hejtmanka zareagovala, jak nejlépe uměla, tedy svedla vinu za nedostatečné vybavení na Německo. Což se zas úplně nelíbilo jejich velvyslanci, který, vlastně podobně jako Veronika, hejtmance vzkázal, ať nemele blbosti.

O dva měsíce později se dozvídáme, že kraj podal kvůli zmíněnému incidentu trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy, jež vyšetřuje odbor extremismu a terorismu. Jen nevíme, zda prst míří (jen) na záchranářku či (také) na list, který její dopis zveřejnil.

Myslí si ještě někdo, že Středočeskému kraji nevládne vypatlaná ambiciózní hysterická paní, jejíž jedinou kvalifikací pro stávající funkci je, jak jinak, loajalita k šéfovi?

25. května 2020

Otvíráme

Dva měsíce rozhodnutí vlády připomínají přehlídku krásy, ve které se na pódii promenují různí vybraní ministři a další papaláši a sdělují nám, kde co povolí nebo zakážou. Nikoli na základě dat, ale výhradně volebních preferencí. Zjistíme, co lidi nejvíce sejří a podle toho rozhodneme. A tak máme ode dneška otevřeno. Což je asi vcelku správně, jen kdybychom si mohli myslet, že vláda ví, co dělá.

Krom toho tedy, že loví hlasy. Což též vysvětluje přístup k právu z nejzásadnějších, uzavření hranic, jež by soudného Čecha mělo dohánět k vzteku už jen z principu. Kdybychom si tedy chtěli pamatovat komančský megalágr, ve kterém jsem vyrůstal. Jenže holt momentálně nesejří dost lidí, ba naopak: proletariát přeci do zahraničí nejezdí a ostatním je třeba zatnout tipec, nafoukancům.

Rychle jsme se smířili s tím, že byly prachy na podpůrné programy a náhubky z velké části rozkradeny. Že namísto inteligentních řešení blížící se klimatické katastrofy plánují soudruzi ze Strakovky stavět elektrárny a přehrady. Že nám vládne de facto nesvrhnutelná banda mafiánů, kteří si své prebendy mediálně ohlídají. Že pod rouškou imaginární (čti: nesmyslné) doktríny potravinové soběstačnosti dochází k ještě větší monopolizaci českého průmyslu v rukách jednoho magnáta, který dlouhodobě nahrazuje kvalitní potraviny nezřídka importovanými a přebalenými nechutnostmi.

Teď se navíc budeme muset smířit s tím, že se kovid bude v různé intenzitě vracet, což dá vladařům neomezenou moc otevírat, zavírat, zakazovat a povolovat cokoli kdekoli, aniž by bylo třeba jakkoli vysvětlovat ba obhajovat. V boji za zdraví a životy nás všech se nenápadně svalíme do pseudototalitní společnosti, kde lze kdykoli bez veřejné kontroly omezit jakákoli práva a kde se nám ještě bude stýskat po dobách, kdy za odlišný názor hrozilo jen zakleknutí berňákem. Alespoň tak nějak se rýsuje mně.

Ještě že jsem takový optimista.

18. května 2020

Corruptwings

Nestíhám již sledovat různé finty, kterými Bureš a spol. drancují náš rozpočet ve prospěch svůj a svých kamarádů, zčásti proto, že nezbývají síly bezradně přihlížet násobně nejnehoráznější polistopadové rozkrádačce a destrukci státu. Přijde mi nicméně, že plánovaná miliardová podpora soukromé letecké společnosti Burešova miliardářského kámoše a souputníka z StB je docela nová úroveň. A nejde jen o to, že Agrofert servisuje miliardářova letadla, tj. potřebuje jeho business, ani o to, že kdyby miliardář asanoval vlastní firmu ze svého, pořád mu ještě zbydou miliardy. Jde o to, že se v našem rybníku může už úplně všechno. Naprosto beztrestně. A s neutuchající podporou bečícího, korupcipodporujícího stáda.

13. května 2020

Non habemus agrum

Trvalo déle, než se zpočátku zdálo, ale už jsme zas bez pole. Příjem byl rozdělen mezi tři dedičky, jedna z nichž následně rozpůlila s bráchou. Dnes celý příběh skončil zaplacením dlužného pachtovného. Jeden rok, čtyři měsíce a pět dní od prvního podání na uherskohradišťský soud.  Necelý osm měsíců od posledního zápisu v katastru a jen o pár měsíců později, než jsem tipoval. Nuot bjéd.

11. května 2020

V opojení

Povolili kadeřnictví a hospodské zahrádky. Alespoň tak to prezentují. Nikoli coby zrušení vlastních omezení, ale coby povolení. Z vůle hlav pomazaných si národ může jít stoupnout do fronty před holiče.

Není to nepodobné tomu, když Bureš nebo Šilerka hlásí, že oni něco zaplatí či nakoupí. Ne že se nakoupí za státní (naše společné) peníze, ze kterých oba zmiňovaní násobně více berou, než by přidávali.

Stejně jako není státní rozpočet majetkem členů vlády, nemá vláda co povolovat normální život. Ať už je jakkoli zkorumpovaná a opojená vlastní mocí. Xblití.

30. dubna 2020

Likvidátor

Nechci znevažovat jakákoli případná nebezpečí – mé názory na ruskou militantní kleptokracii jsou koneckonců dlouhodobě neměnné – ale celá ta historka okolo maníka s kufrem, co ho před pár týdny na letišti vyzvedla ruská ambasádní limuzína, mi přijde přitažená za ocas. Že se nějaký ruský agent pokusí zlikvidovat dva či tři české komunální politiky, mě tahá za uši. Přemítám proč. A proč by nemělo.

Proč tahá za uši
  • Sebenekompromisnější výroky místního politika na adresu jakékoli jiné země jsou spíše komářím bzukem. V Rusku možná blíže jepičímu říhnutí.
  • Rusko nemá důvod přidělávat si negativní body na mezinárodním poli. Podobné činy nenaštvou jen Evropany, ale i Čínu, Turecko, Irán a další, kteří nemají rádi precedenty flagrantně porušující číkoli suverenitu. Mezinárodně-darebácké chování se totiž nenosí nikde. Rusko se na mezinárodní politické scéně sice chová jako typický bully, který nesnáší slušňáky (čti: demokratické země), jež se snaží různě podrývat, ale má dost respektu před ostatními bullies a jinými tvrďáky.
  • Představa Ruska, které v zahraničí páchá atentáty na nepohodlné politiky lokálního formátu, je spíše z béčkového, céčkového, dobrá, efkového filmu.
  • Kdosi namítne, že Rusko zabilo Skripala, Litviněnka či řadu Čečenců v Polsku, či Rakousku, ba novináře na Ukrajině, ale vesměs se jednalo o (alespoň původně) ruské občany. Jed byl použit „pouze“ na zběhlé agenty z řad FSB, tedy na proklamované zrádce matičky Rusi s cílem vytrestat zradu a odstrašit kohokoli dalšího. K českým komunálním politikům oslí můstek. Beamonův skok. Beamonův můstek. Oslí med. Já už nevím.
  • V případě lokálních politiků není třeba preventivně trestat, protože neohrožují vnitroruskou rovnováhu. Naopak hrají do karet lacinému nacionalismu, kterým Kreml od Putinova nástupu umně manipuluje ruskou veřejností. Stačí pár efektivních prohlášení a la Šojgu směrem k domácímu publiku, které se usvědčí v síle vlastních vládců i v tom, jak je celý svět spiknut proti nám.
  • Řeporyjský klaun se opakovaně v ruské státní televizi osvědčil jako užitečný idiot, kterého je spíše radno zvát častěji než likvidovat. Vykreslit ostatní dva politiky jako pedofilní losery též nebude velkým oříškem ani poprvé, protože se přeci v Rusku dávno všeobecně ví, že evropské hodnoty jsou loserské a pedofilní.

Proč by možná tahat nemělo, respektive pokud by to s agentem s ricinem byla pravda, nemůže než znamenat, že:
  • Rusku je naprosto ukradené, co si o něm kdo myslí, což se tak sice občas může zdát, ale zejména s ohledem na jiné (neamerické) bullies to tak úplně není.
  • Rusko považuje ČR za součást svého impéria, kde si může dělat, co chce. Není úplně vyloučeno. V takovém případě bych nekladl zcela vinu na tradiční ruský imperialismus, ale spíše na servilnost českých politiků v čele se Zemanem, kteří Rusku neustále líbají ona místa a de facto se jim snaží naši podřízenost a pokoru všemožně demonstrovat.
  • Rusko je interně natolik v hajzlu, že k domácí demonstraci vlastní něrušímosti postačí už i klaun v Řeporyjích, přejmenované náměstí nebo převržená socha plešatého Ivana Stěpanoviče. Z maršála se stalo stéblo.

Mohu se samozřejmě hrubě mýlit (a velice bych nerad), ale pořád mi z té rovnice vychází, že jde o hodně humbuku pro málo. I když dotyčným a jejich rodinám nikterak nezávidím strach, ve kterém asi momentálně fungují. Už samotnou auru strachu nicméně může Kreml na domácí scéně dobře propagandisticky využít, podobně jako ze strachu čerpají bullies všude na světě. Tak doufejme, že zůstane jen u toho.

P.S. Vzhledem k některým předchozím reakcím cítím povinnost podotknout, že se nepovažuji za experta na nic, tedy ani na Rusko. Na rozdíl od většiny čtenářů bych nicméně tento text byl schopen vcelku hravě rusky napsat. No offense. To jen pokud se tu zas objeví nějaký ruský troll, který neumí číst, jsa skálopevně přesvědčen, že ruské děkuji zní собака.

29. dubna 2020

Hloupé horákyně

Uvolňujeme, aniž bychom věděli proč. Jediným důvodem, zdá se, je rostoucí tlak na vládu, která dokáže vysvětlit (natož podložit) jen málokterý z vlastních kroků. Záminkou pak asi rozhodnutí jednoho soudu, které sice šlo snadno napravit, ale znamenalo by, že stát musí proplácet škody vzniklé nouzovým stavem. Snaha o vyhnutí se odpovědnosti za vlastní rozhodnutí – a nepochybně o ulití více peněz vlastním a spřáteleným podnikům – koneckonců byla příčinou nesmyslné právní kličky, jež k soudnímu rozhodnutí vedla.

A tak teď karanténu máme a vlastně nemáme, sociálně se distancujeme, ale nedistancujeme, náhubky nosíme, ale zas tak moc nenosíme a tak dále. Zatímco ze státní kasy odtékají stamilióny polofiktivním firmám a za naprosto legitimní požadavek sdílení elementárních dat se vyhazuje z vládních expertních krizových schůzí.

Nelze než se obávat. Nastupujeme jakousi směs české a švédské cesty, která ale v provedení našich, k anarchii a nedůvěře k jakýmkoli pravidlům tíhnoucích spoluobčanů může dopadnout jakkoli. Vláda navíc jednoznačně neví, co dělá, a stále svá rozhodnutí po vzoru oranžového idiota řídí ratingy popularity, spíše než daty a vědou. Tady trochu zakážeme, tady trochu povolíme...

Jistě nejsem sám, kdo si myslí, že řídit stát jako firmu, ba o tom byť jen nahlas hovořit je totální zhovadilost. Řídit stát jako chytrá horákyně mi však nepřijde o nic lepší.

24. dubna 2020

Švejci

V krátké době jsem si přečetl dvě zprávy se jménem člověka, o němž jsem si bláhově myslel, že už je dávno na politickém smeťáku.

Nejprve jsem si přečetl, že bývalý jihomoravský hejtman, který si jako řada jiných politiků koupil doktorský titul práv v jedné slovenské vesnici, tak skvěle poradil Lednici a Hodonínu, jak se majetkově vypořádat, že musejí finančáku doplácet peníze rovnající se ročnímu lednickému rozpočtu. Pětatřicet mega včetně pětiapůlmegové pokuty.

Včera jsem se zas dozvěděl, že lžidoktora jmenovalo vedení jeho dávnoskomírající partaje volebním manažerem. Sběratele funkcí, co se před sedmy lety se Zemanem pokusil svrhnout šéfa vlastní partaje a proslavil se rozhovorem na jedné televizní stanici, kde během dvou minut jedenáctkrát zalhal.

Jako by si socani nepamatovali, že je zmíněný sociopat v kohortě s prezidentem, který se zapřísahal zničit téměřrodnou partaj, jež mu ke všem politickým funkcím pomohla. Jako by šéf socanů musel přistoupit na jakýsi temný kompromis s prezidentem, kterému nový volební manažer prý i oficiálně radí, a jehož prezident dlouhodobě protežuje. Což o to, radí i dalším, něčím se živit musí, chudák.

Jsem naivní, politické smeťáky u nás neexistují, o čemž koneckonců svědčí i příběh našeho prezidenta. Pokud tedy prezidenta ještě máme a nezjevuje se nám tu a tam na obrazovkách bůhvíkým ovládaný android. A kdysi největší strana s momentálně osmiprocentními preferencemi má nového volebního leadera.

Ještě před pár lety bych socanům popřál volební úspěch, protože mi podobně profilovaná partaj přišla na české politické scéně důležitá. Teď už opravdu ne. Sami asi též tuší, že nemají co ztratit, a je třeba apelovat na skalní fanoušky a prospěcháře všeho druhu. Podporu zkorumpované ANOnistické vlády a trestně stíhaného premiéra v konstantním střetu zájmů jim již beztak nikdo neodpáře. Takže gloves off a vzhůru na Bělehrad!



21. dubna 2020

Želenice

Na virtuální adrese v Praze sídlí spolu se sedmi tisíci společnostmi firma De Sol Investment, která se dříve jmenovala PASTOON Invest, jejímž společníkem byla firma Společnosti pro Vás, která se již dnes jmenuje Sídla pro Vás. Nynějším společníkem firmy De Sol Investment je firma De Sol sídlící v daňovém ráji v Belize. Jejím jednatelem je Štefan ze Želenic u Mostu, bývalý svářeč s jedenácti exekucemi, který tvrdí, že není žádným bílým koněm.

Jen letmý náhled do rejstříku fyzických osob nemůže než vytvořit dojem, že se kolem zmíněných firem splétá síť několika vzájemně propojených právních subjektů s utajenými akcionáři a pochybnými transakcemi. Žádný vysokoškolský děkan ani nemusel komentovat.

O firmě De Sol málokdo věděl, stejně jako asijskou rýži importující firma donedávna máloco věděla o zdravotnickém materiálu nutném k ochraně před koronavirem. Pánové a dámy z De Sol nicméně podepsali s Minzdravem kontrakt za necelých 300 mega. Bez tenderu samozřejmě a prostřednictvím minule zmíněných šíbrů.

Nic nekomentuji, jen skládám fakta vedle sebe. Jaro říkáte? No tak dobře…

Lanškroun

V Lanškrouně sídlí firma LA Factory, která se dříve jmenovala Wendell Automotive, která byla součástí Wendell Holding, ale dnes patří jednomu člověku, co se jmenuje Radek Švec. V předmětu podnikání v roce 2018 měli napsáno „výroba počítačů, elektrických a optických zařízení.“ Dnes se prý věnují výrobě, obchodu a službám neuvedeným v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Jeden vysokoškolský děkan popsal firmu jako typickou prázdnou schránku, která nevykazuje žádnou činnost.

O firmě též málokdo věděl, stejně jako firma donedávna máloco věděla o zdravotnickém materiálu nutném k ochraně před koronavirem. Od března letošního roku nicméně podepsali pánové a dámy (rodiny Švecova a Langrova) z LA Factory dodávky Minzdravu za 1,2 miliardy, samozřejmě bez jakéhokoli výběrka. Raději si tu tedy uložím pár informací:
- LA Factory (aka prázdná schránka) dostává od Minzdravu za jeden respirátor dovezený z Číny asi 170 kaček
- Minvnitro nakupuje přímo od čínského výrobce tytéž respirátory za 80,- Kč
- Nákupy má na Minzdravu na starosti jakýsi inženýr Doležal, bývalý spolupracovník StB s krycím jménem Chlór
- Podobně jako ministr Vojtěch, i Doležal dříve působil coby Burešův poradce na Minfinu
- Majitel LA Factory se pochlubil, že jede asi s dvacetiprocentní marží a 6-8 procentním ziskem, takže ve srovnání s cenami Minvnitra stále zbývá domyslet cca. sedmdesátiprocentní nadhodnocení zakázky. Asi zůstává někde v Číně, nebo se ztratí cestou, nebo já fakt nevím.

Nic nekomentuji, jen skládám fakta vedle sebe. Jaro je tu, jééé!

20. dubna 2020

Coronadata II

Slyším, jak jsme vše zvládli a nejhorší máme za sebou, tak jsem se po dlouhé době podíval na čísla, abych se dozvěděl, jak nejhorší za sebou vypadá. První, čeho jsem si všiml, je, že se za deset dní, co jsem si dat nevšímal, změnily počty obětí z dob, kdy jsem ještě přepisoval. Zpětnou změnu dat nemám rád, protože ve mně vzbuzuje nedůvěru ke zbytku předkládaných informací.

Pokud ale vládní data nekecají, zdá se, že se křivka opravdu mění, což nám tedy zrovna graf níže úplně nepoví, protože ukazuje kumulativní nárůst. Poví pouze těm, kteří si všimnou, že se za poslední týden změnil celkový počet o 755 nakažených, zatímco za předchozí týden to bylo o 1 404. Nuot bjéd!

Pro rýpaly opakuji, že kumulativní počty samozřejmě nevypovídají o stávajícím počtu nemocných, protože zahrnují všechny nakažené, včetně těch mezitím zemřelých či vyléčených. Coby indikátor trendu jsou nicméně stále důležitá.

Jelikož, opakujme si dokola, prvotním cílem různých restriktivních opatření bylo zabránění přetížení zdravotnického systému, důležitějším měřítkem průběhu epidemie jsou počty hospitalizovaných. A tam se nám křivka zploštila o poznání výrazněji.

Nejvíce pacientů, 446, jsme měli 9.4. Nepochybuji, že většímu šíření viru a tím pádem většímu počtu vážně nemocných zamezila zejména pravidla společenské distance. Nedivil bych se ale, kdyby se kdokoli začal ptát na přímou úměru mezi (pro mnohé devastačními a velmi pravděpodobně protizákonnými) vládními opatřeními a reálnou koronahrozbou, tedy zda čtyři stovky pacientů stály za zničení tisíců plánů, snů či existencí.

Nechci bagatelizovat, ani si nemyslím, že korona je totéž co chřipka, nebo třeba že si celou záležitost kdosi vymyslel. Často jsem byl součástí debat na téma nezbytnosti různých opatření, při kterých lidé pletou kauzalitu a posuzují následky, aniž by vnímali vztah mezi nimi a opatřeními samotnými. Například, když mi kdysi jedna moudrá politička tvrdila, že když lidé, které pravidelně krmíme, neumírají hlady, naši pomoc nepotřebují. Aniž by si nechala vysvětlit, že neumírají právě proto, že je krmíme. Jinými slovy bych byl opatrný při vynášení soudů, zda je relativně zvládnutelný počet koronapacientů následkem přijatých opatření či do jaké míry může poukazovat na zbytečnost či inadekvátnost opatření samotných.

Asi bych měl opět připomenout, že proti opatřením jako takovým nic nemám. Vadí mi nicméně, že se konají svévolně, chaoticky a bez řádných odůvodnění, a že se za jejich rouškou koná bezmezné drancování státního rozpočtu ve prospěch vládních činitelů a různých úředníků, ať už se jedná o specifické nastavování podpůrných programů, zbabrané a předražené nákupy pomůcek či cokoli jiného. Vadí mi, že se u nás vládne zákazy, protože mi přijde potenciálně totalitní. Nehledě na to, že kdo umí jen zakazovat, de facto vzkazuje národu, že jsou nezodpovědní debilové. A sám se tak úplně necítím. Ne každý den tedy.

Zpět k datům ale. Pokud máme méně nakažených, napadlo mě, může to být i tím, že je méně testovaných, ale porovnání těchto dvou křivek stále vychází ve prospěch pozitivních zpráv, protože jsme se poprvé dostali pod 4 procenta.

Co se nicméně nemění, je průběh jednotlivých onemocnění, protože procento vážně nemocných mezi hospitalizovanými zůstává více méně stejné.

Veškerá data je samozřejmě třeba brát s rezervou, i proto, že se vždy nabízejí různé interpretace. Mě například zaujalo, jak se kolem 26.3., tedy dva inkubační týdny po zavedení zásadních omezení, nijak nezměnila křivka vývoje epidemie v ČR. Rýpal by si možná pomyslel, že to znamená, že různé zákazy neměly na epidemii vliv. Podobně jako asi brzy začneme poslouchat moudrá vysvětlení, že omezení potřeba nebyla, když v dobách největšího tlaku vycházelo v průměru asi 6-7 hospitalizovaných na jednu nemocnici, tedy si nemocnice ani pořádně nemákly. Aniž by se kdo těch nemocnic ptal, samozřejmě. A do toho všeho se těšme na vítězné hýkání Burešů (resp. jejich Goebbelsů), jak jsme všechno skvěle zvládli a jak buďme nicméně rádi, že si české zdravotnictví doposud nemuselo vyzkoušet italské scénáře.

Vyhráno tedy jistě zatím není. Sám zatím zůstávám spíše mírně skeptický, i s ohledem na možný podzimní návrat epidemie. Zároveň mi je asi sympatický švédský přístup, který rozlišuje při evidenci obětí na ty, kteří zemřeli na koronavirus, a ty, kteří zemřeli na cokoli jiného a zároveň byli koronavirem nakaženi. Protože takto je možná třeba bojovat s největší koronaspjatou hrozbou, kterou je její neuvěřitelné PR, jež vytváří paniku a strach. A z politiků ještě větší hajzly.

Zároveň může být odpověď na důvody zmírnění nákazy v našich zemích velmi prozaická a podobná předchozím virózám. Do Česka dorazilo jaro. Veselme se, radujme se. A možná si ještě chvilku nechejme ty náhubky, protože bez těch věčně kyselých xichtů vypadá naše společnost přeci jenom sympatičtěji.

15. dubna 2020

Fahrplan

Zpočátku jsme se potkávali každý den. Teď třikrát týdně. Vždy ve dvě hodiny. Protože v Japonsku je o osm hodin víc, v Thajsku o šest. V USA a v Chile o pět méně. K tomu Argentina, Itálie, Švýcarsko, Německo. Povídáme si o tom, jak zachránit mezinárodní organizaci s vice než stoletou tradicí a partnerskými základnami v šedesáti zemích. Tu českou jsem pomáhal téměř před třiceti lety zakládat.

A všichni tak nějak víme, že až půjde do tuhého, silní zůstanou, chytří se nějak prosmýknou a slabí či nepřipravení budou muset zamrznout nebo skončit. V kakofonní debatě ethosem řízených lidí, kteří si každý myslí, že mají pravdu, ale nejsou ochotní spolu příliš nesouhlasit, protože to se ve slušných společnostech nenosí. Nesouhlas zazní jen ve chvílích, kdy kdosi řekne cosi zdánlivě neetického, byť třeba sarkasticky.

Je zvláštní řídit debatu, když více méně víte, k čemu je třeba dospět, ale diskutující se neustále otáčejí kolem vlastních perspektiv. Jež se navzájem významně liší. A rozkládají se na dlouhé ose začínající koncepčními teoretickými scénáři a končící detailním rozborem nedůežitých jednotlivostí. Dle toho, jak který mozek funguje, se každý drží toho, čemu si myslí, že rozumí. Pouze zčásti jde o intuitivní vyhýbání se tématu, které je natolik obšírné, seriózní a nepředvídatelné. Částečně stále ještě o denial, neschopnost uchopit, co před námi stojí. Že se možná snažíme zachránit nezachránitelné.

Ukládám si sem, protože jsem zvědav, jak dopadne. Vlastně píšu budoucímu sobě a tak nějak se těším, až si třeba za rok přečtu.

3. dubna 2020

Coronadata

Dlouho jsem byl v rozpacích z nedostatku dat ohledně koronaviru v Česku. Možná i více z toho, že nikomu jinému zdánlivě nechyběla, což jsem nechápal a nechápu dodnes.

Souhlasili jsme se zásadním omezením našich základních svobod, s devastací českého hospodářství a likvidací tisíců podnikatelů a různých pracovních míst, ba nám viditelně nevadí, že některá z nařízení jsou za hranou platných českých zákonů. Vše proto, abychom pomohli zmírnit nátlak epidemie na české zdravotnictví a solidárně ochránili primární rizikové skupiny. Proto musíme kolektivně mít přístup k informacím, jak různá opatření fungují, případně, kde je nátlak na systém nižší a kde vyšší, aby se dala prioritizovat doplňková pomoc. Obzvláště když pomoc státu nadále zůstává v porovnání s potřebami směšná, a onu doplňkovou pomoc organizují různé formy občanské společnosti, kterou tak nesnášel tatíček Klaus a o níž ještě před pár týdny Bureš prohlašoval, že nic nedělá.

Postěžoval jsem si na nedostatek dat ca. před týdnem na xichtoknize a týž den, samozřejmě nikoli na základě mého lamentu (ha, ale kdo ví?!), začalo ministerstvo zdravotnictví zveřejňovat většinu údajů, jež jsem předtím marně hledal. S vědomím starého pořekadla o třech druzích lží (lies, damned lies and statistics) jsem začal data sledovat a napadá mě nad nimi třeba následující:

Celkový počet testovaných, hospitalizovaných a těžce nemocných


Absolutní čísla nám rostou ve všech ohledech, zejména počet pozitivně testovaných se zvětšuje s celkovým počtem provedených testů. Nepochybujme proto, že zdravotnická zařízení největší zátěž pravděpodobně ještě čeká, protože všechny křivky rostou relativně lineárně a žádná zatím nejeví známky zploštění. Útěchou budiž zjištění, že české křivky nejsou tak strmé, jako tomu bylo v nejvíce exponovaných zemích, ale pokud se stát opravdu nezačne o zdravotnictví starat a řídit dodávky a kapacity v krizovém režimu, budu muset asi začít vyrábět plicní ventilátory i já. Tak snad na to jsou skripta. Snad je znají i čínští soudruzi, co nám údajně mají poslat pět set kusů. Zatímco české kusy hnijí ve skladech tuzemských výrobců.

Edit: Jedno specifické datum, které by nás vzhledem ke 10-14-denní inkubační době viru mohlo zajímat, je 26. březen, tedy čtrnáct dní po nařízení zákazu vycházení. Lidí nakažených po 12. březnu, tedy u kterých se vir projevil po 26. březnu, byl by teoreticky mělo být méně než v předchozích dnech, čemuž tak není. Je samozřejmě otázkou, zda lze vyvozovat jakékoli důsledky vzhledem k efektivitě zákazu vycházení, a asi úplně nelze, protože testovací kapacita byla natolik omezená, že se na mnohé prostě nedostávalo (a dosud nedostává) včas, tj. infekce u nich byla potvrzena později. V tom může spočívat i jeden ze zásadních problémů všech těchto statistik a situace vůbec: počty identifiovaných infikovaných možná pranic nevypovídají o skutečné infikovanosti populace, ale pouze nám poukazují na to, kolik je stávající systém kapacitně schopen identifikovat nakažených. Konec editu.

Stejně jako roste počet nemocný a hospitalizovaných, roste i počet lidí, kteří potřebují zvláštní péči, dle minzdravu definováni jako pacienti na plicní ventilaci a mimotělní membránové oxygenaci.


Mezi křivkami výše je šedá křivka (těžce nemocní) podmnožinou oranžové (nemocní celkem). Souvislost mezi žlutou a oranžovou je jen částečná, protože vyléčení a propuštění do domácí péče či karantény nejsou v celkovém počtu nemocných pro ten který den zahrnuti. Všichni propuštění v konkrétním dni z nemocnice, byli den předtím ještě hospitalizováni.

Zajímalo mě též, jak se vyvíjí poměr testovaných, nakažených, hospitalizovaných a těžce nemocných. Tady se zdá, že poměr pozitivně testovaných vyžadujících hospitalizaci (modrá křivka níže) je více méně stabilní pod úrovní deseti procent. Poměr nakažených mezi testovanými dokonce nepatrně klesá, tj. pravděpodobně se zatím nepotvrzuje předpoklad, že je zamořenost virem větší, než víme. Zatím se držíme mezi 5 a 7 procenty ze všech testovaných. Na druhou stranu se zdá, že se nepatrně zvyšuje proporce pacientů, kteří potřebují intenzivní péči (zelená křivka), momentálně se pohybující nad dvaceti procenty ze všech hospitalizovaných. Mezi křivkami níže není žádná hierarchie, posuzují se každá zvlášť.

Poměrné změny

Jedním z dalších zajímavých a vypovídajících pohledů je poměrný nárůst identifikovaných nakažených a pacientů v nemocnicích oproti předešlému dni.


Mezidenní nárůst se v posledním týdnu ustálil mezi 5 a 10 procenty i mezi pozitivně testovanými, i mezi pacienty vyžadujícími hospitalizaci. Znamená to, že se počet infikovaných a nemocných zdvojnásobí ca. každých deset dní, což je opět pomalejší růst než v nejvíce exponovaných zemích, ale stále závažné varování vzhledem k připravenosti našeho zdravotnictví. Při stávajícím (stále hodně nedostatečném) počtu 5-7 tisíc provedených testů denně hovoříme o ca. 30-50 nově hospitalizovaných každý den, zatímco už dnes třeba Bulovka hlásí přesun části pacientů do nových kapacit mimo objekt nemocnice.

Nevím tedy přesně, jaké máme kde kapacity, ale 30 denně nově hospitalizovaných dnes je při pokračování stávajícího trendu cca. 225 denně nových hospitalizovaných na začátku května. Jinými slovy, pokud vím je v ČR asi 70 nemocnic, každá by tedy měla v průměru denně přijímat 3-4 nové pacienty denně s tím, že průměrná léčba trvá asi tři až šest týdnů. Ještě jinými slovy, každá nemocnice průměrně měsíčně absorbuje přes sto nových pacientů a 5-10 procent z nich pustí v témž měsíci domů.

S různými daty se dá hrát i dále a samozřejmě je třeba být obezřetný při jakémkoli pokusu o jednoznačnou interpretaci. Pokud nicméně na základě výše uvedených dat shrnu svůj pocit z funkcionality stávajících vládních opatření, vychází mi dnes asi následující:
  • Nelze říci, že by opatření jako celek výrazně snížila šíření nákazy, což by asi býval byl i trochu naivní předpoklad, nicméně nákaza u nás určitě probíhá pozvolněji než v Číně, Itálii, Španělsku, či teď v USA, zároveň ale zatím nijak výrazně jinak než v dalších zemích, které se neodhodlaly k tak zásadnímu omezení lidských práv a svobod jako vláda ČR. Vlastně se asi maličko čeká, jestli méně restriktivní země pouze oddálily prudký nárůst nákazy nebo zda bude mít nákaza podobný průběh co se tlaku na zdravotnictví a úmrtnosti týče;
  • Nelze ani říci, zda některé opatřené funguje lépe než jiné. Zcela jistě ale neexistuje korelace mezi povinným nošením náhubků a průběhem epidemie v jednotlivých zemích, ať už po internetech kolují jakákoli videa či grafy;
  • Česká křivka je stále nebezpečně strmá, zatímco zdravotnictví je již nyní pod obrovským tlakem, dle všeho zejména z důvodu chaotičnosti řízení, únavy personálu a nedostatku ochranných pomůcek, které dosud musí suplovat občanská společnost;
  • Pokud bude pokračovat stávající trend pěti až sedmiprocentního mezidenního nárůstu hospitalizovaných, bude ca. za měsíc vyžadovat hospitalizaci přes 200 pacientů denně, za dva měsíce to bude už ca. 1 700 pacientů denně;
  • Procento nakažených vs. procento testovaných zůstává relativně neměnné, což může znamenat, že se dohady o mnohem větší promořenosti obyvatelstva, než tušíme, zatím nenaplňují. Počet testovaných je nicméně stále velmi nízký vzhledem k počtu obyvatel;
  • Dle mého soudu již jsme ve stádiu, kdy musíme křivku nárůstu nově nakažených a hospitalizovaných zplošťovat všemi dostupnými způsoby, z nichž se nejjednoznačněji jeví radikální navýšení testovacích kapacit a procesů a karantenizace a izolace pozitivně testovaných;
  • Je třeba se též připravovat na situace, kdy se více a více medicínského personálu bude samo muset izolovat z důvodu vlastní nákazy. 
A začít shánět ta skripta.


2. dubna 2020

Chobotnice za časů cholery II

Neuplynulo ani pár neděl a seznam se mi rozšiřuje, tak aby neskončil někde v pozadí, opakuji v rozšířené verzi. Část nápadů se nakonec nerealizovala, ale přesto: schválně, kdo tohle umí.

  • Zakleknout laboratoř, která nabízí testy za dvanáct stovek a své vlastní firmě povolit totéž za tři tácy? A co na tom, že zakleknutá laboratoř následně po různých protestech svolení k testování dostala. 
  • Zakleknout lihovarníka, že vyrábí a zadarmo rozdává desinfekční prostředky, a následně schválit výrobu ve vlastních firmách, které přeci nebudou nikomu nic dávat zadara?
  • Zařadit na jednání vlády změnu zákona, která vyjme agrofertí svěřenecké fondy z povinnosti identifikovat majitele, takže de facto zamlží všem naprosto jasné, ale je to spiknutí pomoc pomoc majetkové propojení mezi Agrofertem a Burešem? Z programu nakonec po různých protestech staženo s tím, že šlo přeci o sorryjako omyl.
  • Pověřit na začátku března ministra obrany vypracováním návrhu omezení pravomocí parlamentu na úkor premiéra a když se to provalí, předstírat, že je to celé blbost, o které jsem nic neslyšel? Ještě, že existuje vlastnoručně podepsané usnesení.
  • Pod záminkou nutnosti prevence nákazy eliminovat sebou nevlastněná a jinak divná média z tiskových konferencí vlády?
  • Zrušit jakékoli zábrany při revizi a čerpání státního rozpočtu, který pošleme do miliardového manka, abychom mohli rozdávat, jak se hodí, a hlavně aby se zakrylo, že před všemi těmito opatřením bylo reálné hospodaření vlády v brutálním mínusu?
  • Nenápadně změnit právní rámec, dle kterého jsou různé zákazy a omezení vydávány, abychom nemuseli plošně vyplácet kompenzace vyplývající z Krizového zákona a pohlídali si co nejvíce pro sebe?
  • Udělat si z „řízení“ krize dávno nepoznaného rozměru vlastní PR platformu?
  • Navrhnout zákaz prodeje nebaleného pečiva, poté co si nechám protiprávně zadotovat linku na výrobu baleného pečiva pro svůj Penam?
  • Na základě kádrových profilů připravených jedním z mých poslanců navolit do Rady České televize osoby jednoznačně nekvalifikované, leč nepřátelsky naladěné k veřejnoprávním médiím a maximálně loyální ke mně a k mé partaji?
  • Dlouze (a protiprávně) odkládat svolání Krizového štábu, protože bych se tím připravil o vedoucí úlohu a krizi by musel řídit ministr vnitra spolu s všemožnými odborníky, a následně šéfem Krizového štábu jmenovat někoho jiného?
  • Nakonec jmenovat šéfa Krizového štábu předsedu konkureční partaje, který má dle zákona štábu předsedat, a stáhnout se do ústraní, když je vidět, že krizi nezvládáme, aby následná kritika dopadla na někoho jiného?
  • Protiprávně (dle následného rozhodnutí soudu) zrušit doplňovácí volby do Senátu v obvodu, kde moji koně nemají šanci?
  • Zařadit na seznam povolených obchodů květinářství, poté co jsem si před necelým rokem shodou okolností koupil největší květinářskou síť v ČR?
  • Dlohodobě tvrdit, že EET (slovy: elektronická evidence tržeb) podnikatelům neškodí, následně zavřít většinu provozů, kterých se týká, a pozastavit EET z důvodu náročnosti pro podnikatele v době, kdy žádné tržby nemají?
  • Vyhodit vládního ministra za krajně pochybnou zakázku na dálniční známky za 400 mega, která dle odborníků měla být maximálně pětinová, a následně zakázku v tichosti podepsat za 374 mega?
  • Zruinovat tisíce podnikatelů a následně vymyslet mechanismy státní podpory, ze kterých budou nejvíce profitovat mé vlastní podniky? Včetně vymyšlení takových podmínek podpory, jejichž vyřízení, pokud je vůbec pro běžného poxnikatele možné, potrvá pár dní, zatímco je pak podpora nicméně plně rozdána jen pár hodin po vyhlášení.
  • Darovat Čínské lidové republice pomoc na boj s virem v hodnotě miliard korun a následně za podobné miliardy od též lidové republiky touž pomoc odkoupit a hluboce se přitom klanět? 
  • Nakoupit v rámci nouzového stavu různorodé pomůcky a materiály za 12 miliard (a bude více) vně jakýkchkoli procedur a zazdít jakékoli výzvy ke zveřejnění uzavřených smluv, aby se nikdo nedozvěděl, od koho co za kolik?
  • Ignorovat množství nabídek na výrobu potřebných artiklů od stagnujících českých výrobců a namísto toho uzavírat smlouvy s různými překupníky a hlavně se soudruhy v ČLR?
I zde budeme průběžně doplňovat. Nekecáme, makáme!

31. března 2020

Chytře

Pokud se šmírování telefonů a kreditek nazývá Chytrá karanténa, napadají mě i další, podobně skvělé inovace:
Chytré cestování – věznice s ostrahou
Chytrá sociální distance – věznice se zvýšenou ostrahou
Chytré potápění – waterboarding
Chytrý nákup – Vodňanské kuře
Přijímáme jakékoli další náměty, aneb kam já jsem jenom dal tu Nokii…

30. března 2020

Vlastenci

Vlastenec se v dnešních dnech pozná podle toho, že pokřikuje na každého, kdo nemá správně nasazeno, případně ho rovnou napráská policii. Vlastenec ví, že když nebude příliš dýchat, ochrání ho i z domácích trenek přešitá rouška, a že kdo si nenasadí při jízně na kole či při běhu, je srab a idiot. Totéž o řidičích. A hypoxie je jen další americký výmysl.
Vlastenec souhlasí, že je v této přetěžké době třeba neprodyšně zavřít hranice a že nějaký ten paragraf zákona, který vláda ohne, je naprosto v pořádku, protože jde přeci o život a o národ. Vlastence nezajímá, kolik u nás zhebne důchodců a zdravotnického personálu, protože vláda vzešla ze svobodných voleb, což znamená, že na ní nelze mít jiný než pozitivní názor. Vláda též hájí naše zájmy, ať už jsou jakékoli. Ať už „naše“ znamená cokoli.
Vlastenec nejlépe rozumí, co se v dnešní době má a nemá a rád nás o tom všechny pohotově poučí. Vlastenec totiž hltá Aeronet, Institut VK, Parlamentní listy a pořady na TV Prima, kde spolu nekompromisně debatují pouze vybraní ANOnisté. Občas dokonce i Babiš proti Burešovi.
Vlastenec se staví pozitivně k možnému zapojení armády do boje proti zlovolným na chalupu chtícím Pražákům, jen ho mrzí, že nemůže do zbraně sám. Vlastenec ale ví, že i na něho při obraně české svrchovanosti dojde, a proto má trpělivost. A zásoby potravin a hazlpapíru na dva roky dopředu.

26. března 2020

Strašidla

Koukám se na různá opatření, které naše moudrá vláda přijala na prevenci viru, a nemůžu se zbavit dojmu, že jde primárně o šikanu s cílem vyzkoušet si autoritativní vládnutí s nulovou odpovědností k mase. Nejvíce mě asi dorazil nenápadný zákaz výjezdu na chalupu spojený s rozkazem zdržovat se v místě bydliště. Pro mnohé malichernost, protože se podařilo kolem vytvořit pocit, že tu všude obchází strašidlo smrtelného viru, před kterým je třeba se schovávat, jak jen je možné. Pro mě potvrzení, že vláda nevydává nařízení, protože jsou potřebná k ochránění občanů před epidemií, ale protože může. A že s jídlem roste chuť.

Doteď jsem si myslel, že nám vládnou pologramotní kleptokratičtí mafiáni. Stále více se ale obávám, že jde o pologramotné diktátory.

25. března 2020

Osmnáct

Dvacátý pátý březen má pro mě zvláštní význam, bo je to den, kdy jsem vlezl do letadla a začal životní etapu, která následně z větší části určila, kdo jsem a co dělám. Dnes je to osmnáct let, i když jsem původně zamýšlel vyzkoušet jen na rok, a i když posledních pár let trávím zas z různých důvodů více času na rodné hroudě.

Letošní dvacátý pátý březen zas ale trávím podobně jako mnoho dnů v posledních osmnácti letech. Zavřený doma, zatímco za okny zuří smrtelné nebezpečí. Teda tak je nám alespoň prezentováno těmi, co smrtelné nebezpečí v životě nezažili.

Přiznám se, že na mě trochu doléhá, že bych místo domácího poflakování měl dělat něco užitečného, kde je potřeba. I proto, že zatímco já se mohu zavřít s plnou lednicí doma, milióny dalších tuto možnost nemají. Nejsem žádný somnambul, který musí spasit všechny potřebné na světě, jen se mi vrací různé perspektivy.

Stejně jako stávající krizi řídí lidé, kteří nemají ani páru o tom, co to krize je a jak se řídí, nalháváme si, do jaké obtížné ba krizové situace jsme se dostali, aniž bychom měli páru o tom, jak opravdová krizová situace vypadá. Nepodceňuji zdravotní, sociální a ekonomické dopady pandemie, jen mi přijde divné přehnaně dramatizovat.

Je pětadvacátý březen a já se fakt už hodně těším zpátky do práce.

24. března 2020

Čtenář

Mělo nás napadnout, že si po Zemanově maximálně trapném televizním vystoupení nenechá Bureš ujít příležitost k zásadnímu mediálnímu záseku. Navíc mu reakce na Zemana poskytly neprůstřelný návod, co je třeba udělat. Všechny telky zároveň, žádný živák, aby šlo nacvičit či střihnout, hodně slov díků, výměna FFP3 za domácky šitou roušku (které ještě před víkendem dle jeho vlastních slov neexistovaly) a jedeme. Takže přišel, přečetl, zvítězil. V srdcích většiny diváků. Co na tom, že projev napsal někdo jiný a že skutečný Bureš je pořád ten blábolící estébák s diktátorskými sklony, co se primárně snaží namastit vlastní kapsy. Stačí umět číst.

22. března 2020

Joint Criminal Enterprise

Častěji se mi myšlenky vrací k lidem jako je Prchal a jeho squadra. Dosud "pouze" pomáhali sociopatickému mafiánovi dostat se k moci a udržet se u ní. Nyní tím, jak preferují zájmy mafiánů před zájmy ČR, cíleně a záměrně naší zemi škodí. Nejsou to totiž žádní idioti, aby nedokázali rozlišit, nakolik se Burešovy osobní zájmy rozcházejí se zájmy země, ve které žijí. Dobrá, asi jen naivně nedokážu pochopit, jak někdo může dobrovolně kálet do vlastního hnízda.

Všechny totalitní systémy byly založené na tom, že je podporuje hrstka prospěchářů podobných Prchalovi a spol. Někdo za prachy, někdo za slávu, někdo ze strachu, někdo třeba jen z touhy mít klid. Prchalem vedená pýárová mašinerie si též nijak nezadá s nejlepšími komančskými propagandisty. Dříve se jen dělali údernické filmy a plakáty, dnes se zas dbá, aby byl na všem vidět Burešův label včetně třeba vytváření fejkových účtů na sociálních sítích (na twitteru je prý od začátku března už kolem deseti tisíc), které velkého vůdce nekriticky opěvují.

Možná je to pro Prchaly a jim podobné jen hra, respektive soutěž, kde jde pouze o osobní vítězství, nikoli o to, kolik hřišť a diváků v průběhu zápasu zdevastujeme. Možná jim jednou jejich děcka plivnou do xichtu za to, jak se na tomto všem aktivně spolupodíleli. Who knows.

20. března 2020

Zombies a klauni

Nakonec se ukázalo, že president nejen dosud žije, ale je i schopen mluvy. Což je asi nejzásadnější zjištění včerejšího projevu. Poděkování Číně, která prý je jedinou zemí, co nám pomohla, za prodej (prodej, opakujme prodej, za pětasedmesát mega, říkalo se nejprve, ale prý až za tři Jardy) nejen vcelku zbytečných roušek promptně odvysílala i čínská televize. Miliardo-eurovou finanční injekci od EU netřeba zmiňovat.

Jako není třeba zmiňovat, natož děkovat tisícům lékařů, sester a dalších zdravotníků, kteří nás drží nad vodou. Zatímco dementní papaláši nemají nic jiného na práci než na letišti vítat totéž čínské letadlo, aby si pořídili další fotečku do rodinného alba volebních preferencí.

V marasmu klaunů, kteří to tu mají na starosti, jsem se alespoň pousmál nad asi ne zcela chtěným záškodnictvím dvou ministrů, kteří před kamery předstoupili v podomácku vyrobených rouškách jen hodiny poté, co Bureš na jiné tiskovce předstíral, že o žádné domácí výrobě nádrštníků nic neví.

Jestli dnešní doba o něčem vypovídá, pak o síle národa, který se různými způsoby vzpjal k neuvěřitelné vzájemné podpoře a solidaritě, který ale beztak příště vybere ty stejné podvodníky, aby nadále spravovali věci veřejné.

19. března 2020

Quo vadimus

Právě jsem si všiml, že v oficiálním oznámení ministerstva zdravotnictví máme namísto „vlády České republiky“ „vládu Andreje Babiše“. Protože se jedná o tiskovou zprávu, kterou řada médií jen přepíše, tak aby si hlavně zapsali jméno spasitele, které pak bude podprahově hypnotizovat čtenáře lokálních plátků. 

Možná potom opravdu stačí na pár měsíců izolovat primární cílové skupiny mé konstantní předvolební kampaně od neblahých vlivů jejich více osvícených známých a příbuzných, a následně vyhlásit předčasné volby, dokud si všichni pamatují, kolikrát mě za celou tu dobu viděli v televizi. Protože je naprosto jedno, že jsem totálně neschopný, co se obsahu mé práce týče, když jsem všehoschopný, pokud jde o udržení moci a prachů z ní pramenící. 

Plíživé posílení Burešovy klepto-autokracie možná nakonec nevzejde z již započaté destrukce veřejnoprávních médií prostřednictvím změn v radách, ale z tamtamů šířících se mezi izolovanými voliči. Zajímavé.

16. března 2020

Rouškové a respirátoři

Z vícero stran se na mě valí video jakéhosi českého influencera, v němž nám dotyčný radí, že protože v Mongolsku nemají virus, anžto nosí roušky, měli bychom též všichni nosit. Nedokoukal jsem do konce, přiznám se, protože jsem se ve směsi hloupostí a užitečných rad ztratil. Nejprve jsem se chtěl rozlobit, že je takováto slátanina považována za autoritativní výklad, ale pak se pokorně kál, že se sám musím ve svém poznání posunout.

At the risk of stating the obvious.

Pořád je prvním pravidlem, že je třeba neustále mýt ruce mýdlem a minimalizovat dotýkání obličeje, protože vir mohl ulpět kdekoli kolem nás, kde si žije až několik dní. Dotekem s kontaminovanou plochou se vir dostává na naše ruce a následně okem, nosem nebo ústy do našeho těla.

Nebezpečí nákazy dotykem kontaminovaného povrchu je vyšší než nebezpečí nákazy z toho, že se prostě potkáme s kontaminovaným člověkem. Jsme tedy vlastně poprvé v situaci, kdy akce čisté ruce může být naší společnosti prospěšná. Pro dříve narozené možná připomeňme, že Akce Čisté ruce byla v roce 1998 údajná snaha Zemanovy vlády o potření korupce v Čechách, jež skončila rozdělením různých politických a ekonomických prebend a vlivů mezi Zemanovými socany a Klausovou ódeeskou, tedy víceméně kodifikací české verze kleptokracie.

Zpět k ochraně před jinými viry ale. Až totiž bude cokoli k dostání, buďme si vědomi, že rouška nás před koronavirem příliš neochrání, ale může po omezenou dobu ochránit jiné před tím, abychom je sami nenakazili. Má tedy smysl v případech, kdy se člověk sám necítí dobře, a zejména na veřejnosti. Respirátor naopak ochrání z obou stran, tedy i nositele samotného. Různé druhy respirátorů rozebírám níže.

Velkým rizikem, kterého si nositelé respirátorů a roušek musejí být vědomi, je časté dotýkání se obličeje při různých úpravách, rovnání brýlí atp. Samotné pokrytí drštky tedy může být kontraproduktivní, pokud není spojeno s preventivním opatřením číslo jedna, tedy mytím rukou. Jardu Baštu si k tomu zvát nemusíte.

Zároveň vůbec nepodceňuji stádní potenciál náhubků jakéhokoli druhu, protože bude důležitý i pro jakýsi pocit kolektivní ochrany, byť částečně falešný. Čím více lidí si náhubek venku dá, tím více dalších bude následovat, tedy i ti, kteří nákazu nevědomky roznášejí. Tedy z mého pohledu rovnice jednoznačně ve prospěch masových náhubků na veřejnosti (jééé, to nám nemusel říkat, blb), jen si buďme vědomi, že rouška ochrání druhé před vámi, respirátor i vás a pokuste si je na tom xichtě furt nerovnat sakra.

Roušky existují v různých podobách a variantách. Ty doma vyráběné by pokud možno měly být ze 100% bavlny, ideálně nebarvené, a měly by být prány po každém použití. Jakoukoli nebavlnu to chce po každém užití vyhodit. Pořád nicméně platí, že rouška jako ochrana vydrží maximálně několik minut, než zvlhne působením vašeho dechu. Nosíte ji primárně proto, abyste motivovali potenciálně nakažené k témuž. Rouška má tedy smysl asi jen v situacích, kde se potkává vícero lidí.

Většinu respirátorů lze používat opakovaně a dělí se nejprve dle toho, jakou část obličeje kryjí, tedy na tzv. disponibilní (na jedno a omezeně opakované použití), polo-obličejové a celo-obličejové. V kontextu ochrany před koronavirem hovoříme o disponibilních respirátorech, nicméně kudos rektorovi ČVUT, ne že ne! Návody tvrdí většinou, že by se jeden respirátor neměl používat déle než 24 hodin, ale to též záleží, kolikrát za den a v jakém prostředí si nasadíte.

U respirátorů se jednak měří, nakolik odpovídají oficiálním bezpečnostním normám pro různé profese, a druhak se sleduje jejich účinnost jako taková. Účinnost se v různých oborech a zemích měří nepatrně odlišně, nicméně se vždy zjišťují rozdíly mezi koncentrací nebezpečných látek pod respirátorem vs. koncentrací nebezpečných látek vně respirátoru.

V evropském kontextu se u disponibilních respirátorů používají následující klasifikace:
Klas.
Ochrana
Primární předkoronavirové užití
Účinnost
FFP1
Slabší
Práce se dřevem, vrtání, řezání
80%
FFP2
Střední
Omítání, smirkování zdí
94%
FFP3
Silná
Nebezpečné prachy, farmaceutický průmysl
99.95%

Účinnost je počítána jako procento částic o velikosti 0.3 mikrometru a větších, které filtr zachytí. Že je účinnost měřena na částicích o velikosti 0.3 mikrometru, je způsobeno metodologií oficiálního měření. Nevyvozoval bych z toho žádné závěry o procentní propustnosti menšího koronaviru, jehož velikost se pohybuje mezi 0.06 a 0.14 mikrometru. Testování navíc probíhá pod různými tlaky, takže vlastně předpokládám, že procenta propustnosti pro koronavir se příliš lišit nebudou. Odborník ale jistě nejsem. V jedné dostupné studii, která před 13 lety testovala americké filtry N95 a N100, docházelo u částic o velikosti začínající na 0,01 mikrometru (tedy menších než koronavir) pod různým náporem / proudem k maximální penetraci ve výši 3,8%, tedy stále ochrana kolem 96% u respirátoru N95. Raději opakuji, že šlo o řízené testování, tedy si představme, jak nám někdo ze dvaceti cenťáků kašle do obličeje sto padesát litrů zavirovaného roztoku za minutu.

Americké označení N95 (95% ochrana) nejvíce odpovídá úrovni ochrany FFP2, zatímco N100 (99.97% ochrana) odpovídá FFP3. Zajímavé je, že americké Centrum pro prevenci a kontrol nemocí (CDC) momentálně respirátory N95 (ani roušky) nedoporučuje pro veřejné používání, zatímco v kontextu SARS například nošení N95 součástí preventivních opatření dle CDC bylo. Což pro nás samozřejmě nic neznamená.

Na českém trhu se dále pod termínem respirátor prodávají různé vylepšené, případně vyztužené roušky. Aniž bych chtěl břednout v sémantických diskusích tedy. Jde mi spíše o to, že produkt s názvem respirátor, který sice odkazuje na jakési abstraktní ISO, nicméně neobsahuje výše zmíněné evropské (FFP) či americké (N) kvantifikátory, pravděpodobě s různou mírou účinnosti spíše splní funkci roušky než skutečného respirátoru. 

Shrnuto a podtrženo:
  • Ochrana xichtu na veřejnosti ano, a to s primárním cílem zvýšení celkové skupinové stádní ochrany (с английского: херд протекшн). Jakmile tedy bude možné cokoli někde schrastit.
  • Chcete-li chránit i sebe, raději sáhněte po respirátoru, protože rouškou jen chráníte ostatní před vlastními bacily.
  • Je jedno, jestli vezmete FFP2, FFP3, N95 či N100. Pokud zvažujete FFP1, má též smysl, ale masově bych asi dnes nekupoval
  • Dáte-li si cokoli na xicht, dávejte si pozor na přílišné upravování a rovnání, protože naopak riziko nákazou zvyšujete, takže
  • Pořád je nejdůležitější zbytečně se ve veřejném prostoru ničeho nedotýkat a často si mýt ruce, protože virus se může válet kdekoli a při jakémkoli kontaktu s obličejem se může nastěhovat i k vám.
Mějte se a mejte se!


15. března 2020

Chobotnice za časů cholery

Schválně, kdo tohle umí.
  • Zakleknout laboratoř, která nabízí testy za dvanáct stovek a své vlastní firmě povolit totéž za tři tácy?
  • Zařadit na jednání vlády změnu zákona, která vyjme agrofertí svěřenecké fondy z povinnosti identifikovat majitele, takže de facto zamlží všem naprosto jasné, ale je to spiknutí pomoc pomoc majetkové propojení mezi Agrofertem a Burešem?
  • Pod záminkou nutnosti prevence nákazy eliminovat sebou nevlastněná a jinak divná média z tiskových konferencí vlády?
  • Vyhlásit nesmyslná opatření, která následně budou stát naši zemi miliardy, aby se zakrylo, že je reálné hospodaření vlády v brutálním mínusu?
  • Udělat si z „řízení“ krize dávno nepoznaného rozměru vlastní PR platformu?
  • Navrhnout zákaz prodeje nebaleného pečiva, poté co si nechám protiprávně zadotovat linku na výrobu baleného pečiva pro svůj Penam?
  • Na základě kádrových profilů připravených jedním z mých poslanců navolit do Rady České televize osoby jednoznačně nekvalifikované, leč nepřátelsky naladěné k veřejnoprávním médiím a maximálně loyální ke mně a k mé partaji?
  • Opakovaně (minimálně třikrát) odmítnout svolání Krizového štábu, protože bych se tím připravil o vedoucí úlohu a krizi by musel řídit ministr vnitra spolu s všemožnými odborníky?
  • Ponechat v seznamu povolených obchodů květinářství, poté co si před necelým rokem shodou okolností koupil největší květinářskou síť v ČR?
Obávám se, že tento seznam bude v nejbližších dnech možno vesele a dále aktualizovat (poznámka 16.3.: již aktualizujeme, bo jsme na pár bodů zapomněli). Sláva všem ANOnistům a jejich voličům, na věčné časy. Ale raději ani o vteřinu déle.

Nekecáme, makáme!

14. března 2020

Virové

Nedokážu si představit, jak obtížné musí být oscilovat mezi soukromými zájmy, rozhodnutími vedoucími ke znovuzvolení a udržení moci, a skutečnými zájmy ČR. Takže na nás každý den chrlí Bureš a spol. nová a nová opatření, jež dále přikazují, zakazují a omezují. Již jsem psal, že samy zákazy a omezení nejsou ku škodě a že v principu nikdo nepochybuje, že je správné omezovat lidské interakce coby jednu z hlavních prevencí extrémního šíření viru. Ve chvílích, kdy nám tato omezení ale upírají základní lidské svobody, je třeba se ptát a kontrolovat.

Za jednu takovou svobodu považuji možnost pohybu. Uzavření hranic je navíc s ohledem na šíření viru pro zemi, která má většinu hranic pozemských, nesmyslné nejen dle Světové zdravotnické organizace. Též nemůže než podněcovat a posilovat náckovské tendence v naší společnosti, aneb jen si vzpomeňme, kdo po uzavření hranic volává a ze kterého partesu tedy hrajeme. A nemám na mysli senilního Klause. Též je mi naprosto jedno, zda a které další země mohly přijmout podobné opatření.

Nemohu se zbavit pocitu, že si tak trochu trénujeme na jakési příště. A ano, je to podobné jako zakázat lety do Itálie, když jsou desetitisíce Čechů na italských sjezdovkách a po Praze běhá padesát tisíc italských turistů. Nebo zakázat diváky na biatlonovém závodě ve městě, kde sedí neoblíbený starosta, zatímco si to Slávka se Spartou můžou rozdat v plném kotli a dohrává se hokejová liga. Kroky samy o sobě možná správné jsou, ale jsou i chaotické, nekoncepční a vůbec nebudí důvěru, že naši papalášové vědí, co dělají, a že jejich rozhodnutí jsou primárně řízena zájmy této země.

Nechci znít jako věčný kverulant tedy, již jsem zmínil, že jsou mnohá opatření sama o sobě správná, jen se ale nesmějí činit sama o sobě. Veškerá opatření totiž primárně slouží k tomu, aby se snížil náraz viru na zdravotnický systém a aby počet lidí, vyžadujících akutní péči v žádném čase nepřesahoval kapacitu systému. Jako tomu třeba bylo v Itálii, kde se na jeden dýchací přístroj sešlo vícero pacientů a lékaři se museli rozhodovat, komu pomoci a komu nikoli. Pozdní a nekoncepční prevence nákazy systému stále uleví, ale musíme maximálně posilovat represi (čti: zdravotnickou kapacitu), což se, zdá se, zatím umíme jen na tiskových konferencích.

Dle jedné velmi zajímavé analýzy už po ČR dávno běhá zhruba stokrát více nosičů viru, než je oficiální počet identifikovaných případů. Zatímco lékařská zařízení nadále zoufale úpí, že nemají dost ochranných pomůcek, porodnice v Podolí si musela koupit respirátory za padesátinásobek původní ceny, a různými zájmy zprivatizované státní zdravotnictví není schopné zajistit dostatečné testování lidí s podezřením na nákazu. Pokud si ze stávající epidemie cokoli odneseme, bude to zjištění, do jaké míry je naše zdravotnictví systémově vybrakované a maximálně závislé na konkrétních v něm pracujících lidech. O něž se ale systém v dobách nouze nedokáže včas a řádně postarat. Aneb opravdová krize začne až ve chvíli, kdy personál, jenž má léčit nakažené, sám z důvodu nedostatečného vybavení onemocní.

Zatímco se psovrtiči se ve svitu kamer předhánějí v tom, kdo kde co státotvorně zavře a zakáže, dostala se na exkluzívní seznam laboratoří s oprávněním testovat na koronavirus i jedna v majetku premiéra. Jiná laboratoř, která odhalila virus u jedné z prvních nakažených, jež byla odmítnuta ve státním zařízení, natolik naštvala naše aparátčíky, že na seznamu není a bojí se zakleknutí. Burešův Vidia Diagnostika prý bude testovat ca. za 3 000 kaček, zatímco ve zpupné laboratoři Tilia stál test 1 264 Kč. Každý je přeci jen nakonec sám sobě nejblíže.



10. března 2020

Opatření

Na jedné straně budou ti, kteří zatleskají rozhodnosti vlády. Zavřené školy, zákaz konání akcí nad sto lidí, obojí se dá pochopit, jako preventivní opatření proti šíření viru. Který k nám tedy dosud tak zcela nedorazil. Rázná opatření mi sama o sobě nevadí, pokud ale ten, kdo opatření činí, vyhodnotí všechny možné následky. Což by v případě vlády znamenalo vyjít hodně daleko za rámec vyhodnocování potenciálu vlastního znovuzvolení. Což neumí.

Můžeme se dohadovat, zda jsou jaká opatření přiměřená, když nákaza hrozí z různých stran, jež (zatím) regulaci nepodléhají. Omezení různého lidského kontaktu jednoznačně hrozbu vystavení viru snižuje. Můžeme se též bavit, zda jsou opatření dostatečná, když se například do jednoho vozu metra vejde 48 sedících a 252 stojících pasažérů.

Zákon 258/2000 (paragraf 69) opakovaně operuje s konceptem nezbytnosti. Definice nezbytně nutného rozsah asi nakonec bude i tím, o čem budeme implicitně diskutovat, aniž bychom se dobrali jednoznačné shody.

Protože jsem zvyklý řídit krizové situace a rozhodovat v nich, nezřídka i o otázkách, které mohou snížit či zvýšit zdravotní a životní rizika pro mě samého a mé kolegy, napadají mě nad chováním mistrů ze Strakovky trochu jiné věci.

V ČR ke dnešnímu dni registrujeme 38 případů a relativně drastická rozhodnutí prý zavinil případ taxikáře, který neví, kde virus chytil. Buď tedy Prahou obchází jakési strašidlo, které infikuje taxikáře, anebo je v reálu jich případů nákazy v ČR již (násobně) více, než kdokoli ví.

Rozhodnutí zavřít školy se dotkne všech, kdo si nedovolí nechat svá děcka doma o samotě. Nevím, kolik je to lidí a co to přesně znamená, ale očekával bych, že lidé, již podobná rozhodnutí činí, to vědět budou alespoň zhruba. Protože je třeba alespoň v hrubých obrysech znát následky vlastních rozhodnutí, zvlášť, když se týkají miliónů lidí. Dělá se třeba tak, že se podíváme, kolik dětí se nám učí na prvním stupni a řekneme si, že zhruba třetina, polovina, dvě třetiny atp., dle toho, jak si troufáme, bude potřebovat, aby s ním zůstal doma jeden z rodičů, čímž se dostaneme někam k číslu 150-300 tisíc. Ale to jen za předpokladu, že eliminujeme prarodičovskou podporu, přestože důchodci by měli zůstávat doma a nikam nechodit. Dokážeme si i podobným způsobem spočítat, co to bude stát státní kasu, případně se zamyslet nad tím, jak se zaplatí. Aneb není právě teď geniální příležitost zrušit idiotskou podporu soukromých dopravců?

Analýzy se dají i modelovat dle toho, jaké procento rodičů jsou podnikatelé, samoživitelé, sociálně slabí atp. a dostaneme se alespoň k hrubému zmapování jedné řady následků vlastního rozhodnutí včetně možných rizik, jež skýtá. Takto se v Čechiji ale nepracuje, protože je třeba působit navenek rozhodně, zatímco uvnitř nechť se děje cokoli. Hlavně, že se nemusíme na chvíli bavit o tom, že máme v hospodaření nebývalé manko, zatímco premiér a jeho kámoši na eráru vesele bohatnou.
Málokdo asi též postřehl, že o dění v zemi již nerozhoduje vláda, ale Bezpečnostní rada státu, jež shlukuje osm ministrů. Z nichž jsou tedy vidět jen ti ANOnističtí, jak jinak. Jelikož jsem zažil v řadě různých kontextů, nemůžu než nespojovat různá mimořádná opatření s totalitními praktikami. Aneb nebudeme-li se ptát, zda pro konkrétní mimořádné opatření, omezující pohyb či sdružování osob opravdu nastala odpovídající situace, může se nám rychle stát, že si ani nevšimneme, o co všechno jsme přišli. Hranice mezi vládnutím a totalitou je velmi tenká a nikdy si nemyslemež, že víme přesně, kde leží. Neříkám, že je stávající vláda či rozhodnutí totalitní, jen že je třeba ho podrobovat velmi detailní analýze a kontrole.

A tím souvisí i můj poslední šok. Z praxe vím, jak snadné je zpřísnit bezpečnostní procesy a jak obtížné je vrátit zpět do původního stavu. Proto je jedním ze klíčových pravidel při přijímání mimořádných opatření jejich časové omezení, které nutí jednak k přehodnocování původního rozhodnutí a druhak k opakované potřebě vysvětlování „nezbytné nutnosti“ daného rozhodnutí.
Dnešní mimořádná opatření vlády jsou na dobu neurčitou. Víme-li tedy, že k zavedení mimořádných opatření je potřeba 38 potvrzených případů v zemi, copak se asi musí stát, aby byla mimořádná opatření zrušena? Zvlášť ve chvíli, kdy je nárůst případů asi nevyhnutelný?

V praxi podobné rozhodování většinou znamená jedno ze dvou. Buď rozhodnutí činí totální amatéři, anebo není cílem rozhodování merit věci, ale upevňování vlastních mocenských pozic. Rozhodujeme, protože můžeme, po nás potopa. Následkem je nicméně pouze další nepředvídatelnost a nejistota. Schválně, jak dlouho vydrží kolínka v Pennáči tentokrát.

A na závěr pár slov od paní primářky z mikrobiologie na Karláku. Dokud ještě můžeme.