31. prosince 2012

2012

Gruzie, Gruzie, Gruzie
Poznávací značky a náklaďáky přes Enguri
Londýnská volympyjáda
MAD-LIS-BUD-PRG-TBS-GYD-TBS-PRG-OSL-PRG-TBS-IST-BXN-IST-TBS-GYD-DOH-NBO-JUB-NBO-JUB-IST-TBS-IST-OSL-IST-TBS-IST-GZT-IST-TBS-PRG-DXB-COL
Zvířátka v Africe
Ruská demogracyje se jmenuje Kočičí vzpoura
Gali – Sana'a - Kilinochchi
Prachy v krabici od vína a co bylo dál
Gruzínské volby zajímavější než české
Deset let za hranicemi všedních dnů
Negramoti vymysleli přímou presidentskou volbu
Jižní Sudán
Ženské hlasy, spousta ženských hlasů
Sýrie via Gaziantep
Palestina sleduje OSN
Apgrejd do 4.0

19. prosince 2012

Sýrie

Poprvé jsme se udivili, jak snadno jsme se dostali před hranici. Vůbec jsme nebyli připraveni, že se povede, takže jsme dál ani nic neplánovali, popovídali si na druhé straně s pár běženci a lidmi, kteří se snaží pomáhat, a šli zpátky. Kdyby turecký pohraničník zrovna nevečeřel, bývali bychom si připadali jako někde na švýcarské hranici, co se procesu týče. Pravda, naši spoluputující Švýcary příliš nepřipomínali – ze syrské strany buď překupníci, co vozí zpět, cokoli se dá prodat, nebo rodiny v autech, do kterých naložili cokoli se vešlo v očekávání, že se hned tak nevrátí. Z turecké strany cokoli kdo unese, zejména plynové bomby, deky matrace, přímotopy, mouku, cukr atakdál.

Druhý přechod asi o dvěstě kilometrů východněji jsme na základě první hladké zkušenosti podcenili. Na hranici jsme nakonec strávili tři hodiny. Před námi cizince neviděli a turecký pohraničník se nám nejprve snažil vysvětlit, jak moc turecké vládě a lidu záleží na naší bezpečnosti. Nakonec po různých vyjednáváních přišel s tím, že máme štěstí, protože zrovna byly schváleny nové podmínky pro cizince z členských zemí NATO. Ha, nepátráme, kdo, kde, jak pískl. Celník to nepochybně celou dobu myslel dobře, nechtěl udělat chybu, nevěděl.

Na syrské straně hlídkují různě odětí chasníci s zbraněmi dle systému na koho co zbylo. Svobodná syrská armáda. Stojí i jeden tank, který z jakéhosi důvodu nemíří na Damašek, ale do Turecka. Bombardéry přitom létají z jihu, několikrát týdně. Možná míří jinam proto, že letadla létají jen za dobré viditelnosti a předevčírem bylo pod mrakem. I proto jsme při loučení přáli hodně deštivých dnů.

Chaos na takzvaných osvobozených území (asi dvacetikilometrový pás na syrském severozápadě, který je zcela pod kontrolou povstalců) mi připomněl čečenské začátky, i když i tam nakonec bylo mnohem organizovaněji. Problémy, se kterými se syrští civilisté potýkají, též nejsou nové: zima, kam se podíváš, protože tradiční zdroj tepla, mazut, buď není vůbec, nebo je strašlivě drahý, a elektřina coby alternativní zdroj, buď není, nebo je hodně nestálá. Ve městech se už prý začíná topit okny a dveřmi, na vesnicích lidé kácejí olivové háje, tedy klíčový zdroj obživy. Fronty na chleba vypadají nekonečně a úspory docházejí, zatímco práci a příjem mají vlastně jen překupníci a pašeráci a ceny na základní komodity vyrostly klidně i desetkrát.

Lidé, kteří nemuseli opustit své domovy (ze Sýrie zatím odešlo kolem půl miliónu lidí, odhady vnitřních uprchlíků se pohybují mezi 2 a 5 milióny), zatím jakž takž přežívají, i když frustrace a šok z prudkého poklesu nikdy supervysoké životní úrovně, je znát. „Potřebujeme všechno,“ zní asi nejčastější odpověď na naše otázky ohledně primárních potřeb. Podle všeho bude ještě o dost hůř, než začne být zas lépe. I když nejde o nic nového, nelze se zas než divit, jak je zatraceně jednoduché zpustošit dvacetimiliónovou zemi.

14. prosince 2012

Zase v pohybu

A opět nečekaně. Sedím na svém neoblíbemém istanbulském letišti a čekám na spoj do Gaziantepu, abych se přidal ke dvěma kolegům, kteří zjišťují, jestli se odtud dá nějak dostat do severní Sýrie s různými užitečnostmi na zimu. Před 24 hodinami jsem se chystal na poklidný předvánoční víkend v Tbilisi, poslední v letošním roce, místo toho si musím nechat utéct Cirinu masáž a na chvilku zaletět do jihovýchodního Turecka. Zvýšil jsem tím mimo jiné počet letů, které mě čekají v následujících dvou měsících, na čtyřiadvacet (slovy). Strašlivá ekologická stopa a hodiny čekání a posedávání v aluminiových troubách s křidélky. Teleportovat, kdy už se sakra lidi budou umět teleportovat? Nebo posílat esemeskou.

9. prosince 2012

Cira

Známe se možná měsíc. O víkendu chodím poránu do okrašlovacího studia, kde má komůrku, ve které masíruje a snaží se mi rozhýbat před čtyřmi lety zlomený kotník. Když sundavám svršky, takticky odejde, většinou mě pak osahává po tmě. Poprvé mě chlácholila, že je normální, když se nedokážu uvolnit, protože mě masíruje ženská. Baví mě naše theologické debaty. Když jsem se jí zeptal, proč si koupila nové lůžko (s dírou na xicht!), když bude za pár neděl konec světa, odvětila téměř dotčeně, že je to blbost. Bůh se přeci dohodl s lidmi, že nás nezruší.

Ciře bude kousek pod sedmdesát. S kolegou Dánem, kterému rovná záda, jí přezdíváme paní mučitelka. Kromě nás a dalších lenochů masíruje i gruzínský rugbyový team a jejich soupeře. Nejmilejší prý byli Japonci. To jí věřím. Jiné příběhy ze života už trochu méně, protože nepatrně zavánějí sebeklamem. Pravdy, kterým o sobě chceme věřit. Že zůstala bez práce, když nemocnici, ve které dřív dělala, obsadili běženci, kteří tam žijí dosud, je ale asi pravda. Tu bývalou nemocnici znám.

Jako správná byznysmenka se Cira snaží tu a tam zalichotit. Nejprve mi ubrala jedenáct let, pak pochválila mé vypracované tělo, které objektivně spíš připomíná pytel brambor. Dnes zas několikrát zopakovala, že jsem dobrý člověk, načež se zeptala, kdy odjíždím na dovolenou ergo kolikrát ještě letos přijdu. Musí splatit to nové lůžko.

7. prosince 2012

Perla

Sexistické prasátko putuje na hrad, aneb jestli opravdu burgtrottel zapochyboval o schopnosti jedné ženy vést konkrétní ministerstvo proto, že je žena, nelze než se hlasitě nezařehtat. A to jsme si téměř mysleli, že nemůže existovat oblast, ve které by ze sebe blba už neudělal.

3. prosince 2012

4.0

Tak i já jsem nakonec apgrejdoval. Vot, těchnika. Vorsprung durch Technik. Když jsme s kamarádama instalovali verzi 1.8, museli jsme všichni restartovat, mnozí opakovaně a už během večera. Jeden z nás se nahodil až druhý den ráno. V parku za teplickým kulturákem. Dneska nic. Vypadá na solidní verzi, někteří tvrdí, že prý čtyřková řada je nejlepší, co může být. Prý člověk ještě hodně chce, ale už tak nemůže, i když pořád ještě hodně může, ale zas tolik nechce. Uvidíme. Zatím se neseká, i když se dneska trochu mlátilo s Práce 10.1. K optimálnímu výkonu doporučují znalci nainstalovat Rotoped 1.0 a nějaký silnější antivir proti Pivo 1.60012. Zatím vypadá, že se není čeho bát. Ergo: vzhůru ke světlým zítřkům!