3. září 2010

Virtuální člověk

Mám pět emailových adres, z nichž používám dvě, pracovní a soukromou. Mám třista kamarádů na xichtoknize, stopadesát ve skypu. K MSN Messengerovi jsem zapomněl heslo, k ICQ i číslo, jsem členem dvou dalších sociálních skupin, několika diskusních skupin (s hesly to mám různě), víceméně pravidelně nakupuji asi v tuctu online shopů a mám dva blogy, na které moc nepíšu. Jsem bloody virtuální člověk. Si ještě musím rozmyslet, co si o tom myslím. Nic extrémně pozitivního od sebe a rozmyšlení nečekám.

2. září 2010

Nechápu

Leč nechápat je lidské. V Pákistánu se počet postižených povodní blíží dvojnásobku počtu oyvatel České republiky, plus mínus pár Prah a Brn, a FTS zatím ukazuje mizerných 292 milionů vybraných na humanitární pomoc. Šestnáct doláčů na člověka, který přišel úplně o vše. Zatraceně málo, i kdyby ta suma neobsahovala režijní výdaje humanitárních organizací, jež jsou nezbytné a zaberou klidně dvacet i třicet procent celkové sumy. To u těch levnějších, neziskových nevládek, u agentur OSN je to mnohem více, zejména některých, oblekářských. Penězmi přispívají jednotlivé státy, které Pákistánu, jenž zažívá humanitární katastrofu dosud nepoznaných rozměrů, nabídly částku podobnou třeba Palestině. Jako by zapomněli, že bída z lidí vlky činí, světová teroristická elita prošla pákistánskými medresami a výcvikovými tábory a vlky žene z lesů hlad. Nezapomněli všichni, zdá se. Třetina darovaných peněz přišla od spojence číslo jedna, USA, jež dva roky podporují boj pákistánské armády proti Talibánu na severozápadě země. Tedy nejprve pákistánskou vládu donutily bojovat a od té doby ji podporují. Druhý nejlepší přítel, Saudská arábie, která v dobách studené války ke každému dolaru z americké kasy přispěla dolarem svým a donedávna se řadila mezi nejvýznamější mezinárodní pakistánské dárce, se propadla na pouhé tři procenta z celkové darované sumy a desetinu amerického příspěvku. Doufejme, že to zas neznamená přesun saudských peněz do neoficiality, z čehož těžívávaly nejen pákistánští politici a tajné služby, ale i různé zájmové spolky plnící seznamy teroristických organizací.

Půl druhého miliónu zničených domů, osmnáct miliónů lidí povodeň nějak zasáhla. Mozek mi to nebere. Ani jak se nás ten strašlivý průser netýká. Nejsem somnambul, který bude mobilizovat a zoufat si a nadávat, že nikdo nepomáhá, protože pomáhat bližním se má, blablabla. Prostě mi došlo a divím se, jak je nám to jedno, a konstatuji, že jsme přírodníma a jinýma katastrofama přesycení a že prostě přepneme a zapomeneme na předchozí program. Život je krátký a beztak všechny bídy světa nenapravíme. Tím spíše, že o těch bídách víme vše a hned. Zlaté devatenácté století a sladké nevědomí. Nestěžuji si, přijde mi nepochopitelné i pochopitelné zároveň. Koho zajímá, že nějaký Indus prostě smyl šestou nejlidnatější zemi světa. Dyk ani pořádně nesmyl - týká se jen zhruba desetiny Pákistánců! Ani ne dvojnásobek počtu obyvatel České republiky, plus mínus pár Prah a Brn.