21. října 2014

Insomnia

Vždy jsem rád spal, s přibývajícím věkem se však daří stále méně. V Ammánu nejprve budila mládež juchající pod oknem, pak trojice muezzínů, jejichž ranní „Alláhu akbar“ se kolem páté potkávají nad Wadí Saqra, do něhož míří většina mých oken. Wadi je údolí, saqra nevím, pokud tedy není původně latinsky. Teď už se budím dříve než muezzín, jediný ze tří co není z pásku, foukne ráno do mikrofonu, aby zkontroloval, zda funguje. Asi nejvyšší čas zajet někam na dovolenou a/nebo do lázní a pořádně se vyspat a vypláchnout mozek. Třeba se někdo přidá.

10. října 2014

Tráva a déšť

Stáli jsme před budovou zvanou Al Majeed, kde shoudou okolností sídlíme, a káplo mi na hlavu. Podíval jsem se, ze kterého klimatizačního agregátu kape, a Cate jen suše poznamenala: „Jo, jo, je to tak, prší.“ Prší? To není možné, děšť jsem neviděl tří měsíce a úplně jsem zapomněl, jak vypadá. Yaghi se jen usmál: „Tys‘ možná neviděl tři měsíce, my ale rok.“ Těch pár kapek zatím prach nesmyje, ale za úspěch považuju už ten téměř zapomenutý zápach deště.

Ammánský podzim s kapkami deště, veselého či smutného, dle toho, jak se kdo zrovna má. Vyprahlá tráva už velký deště cítí, vzpomněl jsem si na písničku, kterou jsme zpívali v hudebce. Po trávě a zeleni vůbec se mi též stýská, nejen proto, že okna mého teplického bytu míří do lázeňského parku. Zvláštní, kolik podob může stesk mit.