Chvilka poezie

O vánocích 2007 jsem se doma probíral v nějakých starých papírech a napadlo mě, že bych si tu mohl pověsit veršovánky, které jsem před mnoha lety spáchal. Zčásti v nadšení z nalezených pubertálních blábolů, na které jsem zapomněl, které však při zpětném pročtení ihned ožily a s nimi i pocity a nálady. Tak tady tedy pár těch mladických hříchů věším.

Pýcha (ca. 1991)
Sláva jí stoupla do hlavy,
když vzpomínala léta minulá:
Než by si s námi lehla do trávy,
na bobkovém listu klidně usnula.
---
Dilema (ca. 1993)
Chtěl jsem si hodit korunou,
jestli Petra nebo Martina dneska náladu by mi zdvihla.
Vyhodil jsem minci do vzduchu
a na hlavu mi z výšky spadla cihla.

Podíval jsem se nahoru
a zjistil jen, že potácím se lehoulince.
Příště si hodím cihlou.
Třeba mi spadne dolů mince.
---
Podpásovka (ca. 1991)
Po jednom nočním špásu
dostala doma na holou.
Pro cizí podpis v pasu
neprošla celní kontrolou.
---
Psychadelik (ca. 1990)
Když se nezná, nezná bratra,
sám je bratrem psychiatra
---
108 (ca. 1991)
Často se pral za svou čest.
Stosedmkrát o sto šest.
---
Poetik (ca. 1993)
Těžká jsou rána básníkova,
když z úst se valí nejen slova.
---
Jak mi je (ca. 1993 - tahle má dokonce i akordy)
Můj svět je prázdná popelnice,
vycpaná černým sametem.
Až jednou nepotkáš mě na ulici,
zavřel jsem poklop a vyhodil se z kola ven.

Chtěl jsem ti o sobě povědět mnohem víc.
Vím, že bys poslouchala – a to nemůže každej říct.
Schoulený zimou marně čekám na štěstí.
V liduplném parku, na opuštěném náměstí.

Nejen sám sebe, ale i všechny ostatní
jsem naházel do koše na smetí.
Modrý je nebe mých nekonečně černých dní
a nikdo se mě neptá: Jak je ti?

Jak je ti?
---
Počty (1990)
Na odpadkovém koši
Seděli si dva hoši
Kdyby tu stála popelnice,
Mohlo by jich být i více.