29. dubna 2020

Hloupé horákyně

Uvolňujeme, aniž bychom věděli proč. Jediným důvodem, zdá se, je rostoucí tlak na vládu, která dokáže vysvětlit (natož podložit) jen málokterý z vlastních kroků. Záminkou pak asi rozhodnutí jednoho soudu, které sice šlo snadno napravit, ale znamenalo by, že stát musí proplácet škody vzniklé nouzovým stavem. Snaha o vyhnutí se odpovědnosti za vlastní rozhodnutí – a nepochybně o ulití více peněz vlastním a spřáteleným podnikům – koneckonců byla příčinou nesmyslné právní kličky, jež k soudnímu rozhodnutí vedla.

A tak teď karanténu máme a vlastně nemáme, sociálně se distancujeme, ale nedistancujeme, náhubky nosíme, ale zas tak moc nenosíme a tak dále. Zatímco ze státní kasy odtékají stamilióny polofiktivním firmám a za naprosto legitimní požadavek sdílení elementárních dat se vyhazuje z vládních expertních krizových schůzí.

Nelze než se obávat. Nastupujeme jakousi směs české a švédské cesty, která ale v provedení našich, k anarchii a nedůvěře k jakýmkoli pravidlům tíhnoucích spoluobčanů může dopadnout jakkoli. Vláda navíc jednoznačně neví, co dělá, a stále svá rozhodnutí po vzoru oranžového idiota řídí ratingy popularity, spíše než daty a vědou. Tady trochu zakážeme, tady trochu povolíme...

Jistě nejsem sám, kdo si myslí, že řídit stát jako firmu, ba o tom byť jen nahlas hovořit je totální zhovadilost. Řídit stát jako chytrá horákyně mi však nepřijde o nic lepší.

Žádné komentáře: