Toulouse svírá strach

Najednou mi došlo, koho mi česká média připomínají. Voisouvr amerických filmů z ranných dob VHS, lhostejný monotónní hlas, který čte z papíru „Au, au, co mi to děláte, au, proč mě mlátíte, au, zlomil jsi mi sanici...“ Anebo stokilová tetka v natáčkách s pletacími jehlami v ruce a od uzenin umaštěným papírem na stole, jak nadrženému týnejdžrovi navrkává do telefonu, co utikává pětku za vteřinu, že je veselá a hravá. Nula šest nula devět.

A k této epifanii stačilo jen, abych mrkl na zprávy, kde na mě svítí: „Toulouse svírá strach.“ Nevím, jestli má autor(-ka) článku natáčky nebo se cpe tlačenkou, ale nepochybuji, že emotivně na tom bude podobně jako tetka či dabér. Aneb je mu či jí úplně fuk, co se kde děje, hlavně, aby vydělalo. Ha, možná je prostě taková sama podstata médií aka sdělovacích prostředků. I když nevím, nevím: Abych nebyl nespravedlivý, gůglnul jsem si, jak francouzské události popisují světová, tzv. seriózní média, a podobně holyvůdsky (hodyvůlsky) dramatické slogany nezahlédl.

A o tom, kdo je vlastně zač, ten Toulous, též ani slovo.