12. dubna 2015

Kosmonauti

Před třinácti lety jsme jeli na výlet do čegemské soutěsky. Ve zlaté („šampaňská“ není barva) čtyřdvéřové Nivě. Ruští dopraváci si na blokpostech GIBDD (gosudarstvěnnaja inspekcija bezopasnosti dorožnogo dviženija) krátili sychravé ráno buzerací projíždějících a naše fáro s nul-šestkovým okresem na dálku hlásalo, že bude na kom si smlsnout. Ingušská nul-šestka a čečenská pětadevadesátka byly po celém Kavkazu známé tím, že jsou řidiči buď netrpěliví nebo mají pocit viny, což většinou znamenalo rychlý, bezbolestný úplatek. O to více jsme si užívali zmatení natěšeného obtloustlého gajíšníka („dopravák“ dle původní zkratky GAI – gosudarstvěnnaja avtoispekcija), když se ze zlatého korábu vynořily čtyři evropské hlavy a popřály vše nejlepší ke Dni kosmonautů.

Dnes si, koukám, Gagarina nikdo příliš nepřipomíná. Možná proto, že sovětská výročí získala díky středověkým praktikám současného ruského prezidenta zvláštní pachuť. A stovku kilometrů na sever zuří válka, která se nedávno posunula do další země v regionu a ve které též stále více převládají středověké praktiky. A v USA se půldruhého roku do voleb začínají hlásit kandidáti o Barackovo místo. A keňské úřady populisticky rozkřikují, že zavřou největší uprchlický tábor na světě. A Turecko odvolalo svého velvyslance ze Svatého moře kvúli Františkově zmínce o genocidě. A Ibrahim mi ráno cestou na Ministrerstvo vnitra hlásil, že Real Madrid už je jen dva body za Barcelonou.

Vše nejlepší ke Dni kosmonautiky, přátelé.

Žádné komentáře: