Pytlíci a pytlíky

Zahlédl jsem zprostředkovaně titulek v jednom bulvárním plátku, který popisoval hromadné venčení psů v teplickém lázeňském parku, coby poslední geniální způsob, jak posedávání v témž parku znechutit arabským návštěvníkům lázní. Je pravda, že po teplické lázeňské zóně poletuje nepatrně více igelitových pytlíků než dříve a asi bude pravda i to, že zčásti lze přisoudit zahraničním lázeňákům, kteří si vcelku oblíbili posedávání v parku v představě, že po nich, stejně jako doma, někdo uklidí. Sám jsem měl několik minirozhovorů, ve kterých jsem vyčerpal veškerou arabskou slovní zásobu, jež však nakonec vesměs skončily tím, že dotyčný poponesl svůj pytlík o pár metrů do jednoho z mnoha odpadkáčů. Teď mě napadá, že je mi pár bezprizorních pytlíků asi milejších než park plný psích výkalů, ale co nadělám, když to část sousedů vidí jinak. Jen aby pak na vysbírání všech těch sraček nakonec stačily pytlíky.