15. července 2020

Jedenáct

Před jedenácti lety naložil kdosi Natašu před jejím domem do kufru Žigulíku, aby ji o pár hodin později našli u hranice s několika střelnými ranami. Protože měla názor, který se nebála šířit. Protože své budoucí vrahy nazývala vrahy. Nebyla první ani poslední.

Nedávno jsem se bavil s kamarádem o prodloužení Putinova mandátu na věčné časy. Zastával jsem názor, že ve VVP máme pověstného známého ďábla, který je stále lepší než čert neznámý. Kamarád oponoval, že to stěží může být horší ve chvíli, kdy Rusko nepokrytě okupuje cizí území, vraždí cizí občany v evropských státech, hackuje ministerstva, zdravotnická zařízení a jinou infrastrukturu, šíří lži v různých sdělovacích prostředcích, ovlivňuje volební kampaně, či finančně podporuje extremistická hnutí v různých částech demokratického světa. Něco na tom bude. A to jsme se ani nebavili o situaci v samotném Rusku, která netrápí nikoho, protože je na jednu stranu dobře propagandisticky ošéfováno a na druhou stranu většina z těch, které trápilo, již v Rusku nejsou. Nebo vůbec.

Nataša už 11 let není z vůle představitelů moci v Ruské federaci. Přijde mi důležité to připomínat.


Žádné komentáře: