Ilham včera národu v televizi oznámil dobytí karabašského města Šuša a azerské noviny se předhánějí v tom, kdo udělá lepší fotošop s azerským vojákem přímo z místa, které má pro Azery téměř mytický význam. Táž Šuša, jejíž dobytí arménskou armádou před 28 lety bylo jejich prvním závažným vojenským vítězstvím a důležitým obratem v arméno-azerské válce, jež dopadla, jak dopadla. Táž Šuša, kterou tehdy bránil i Šamil Basajev se svými čečenskými bojci a již nakonec opustili s tím, že nebudou bojovat za azerské bratry, když nikdo z bratrů nehodlá bojovat. Táž Šuša, ze které je to do Stěpanakertu coby kamenem dohodil. A s kopce.
Šuša se arménsky jmenuje Šuši a její případné dobytí lze téměř považovat za dobytí celého Karabachu. Ze kterého prý mezitím už odešlo asi sto tisíc, tedy cca. tři čtvrtiny obyvatel. V Baku se slaví (Şuşa bizimdir = Qarabağ bizimdir) a já si kladu dotázku, co bude dál, jakmile se tedy prokáže, že je Šuša v azerských rukách, což bylo vlastně vždy jen otázkou času. Respektive jaký je asi Alijevův plán a jak daleko bude tlačit směrem k arménským hranicím. Dál totiž asi bude jen hůř a hůř a nešťastněji a nešťastněji. Jedinou nadějí vlastně zůstává možnost, že bude případné vzetí Šuši/y - i vzhledem k rozsáhlým, leč úspěšně tajeným azerským vojenským ztrátám - pojato jako příležitost k vyjednávání (čti: představení azerských ultimát).
Jedno písmeno v názvu města jako příběh tisíců uprchlíků a stovek mrtvých, jejichž počty zdaleka nejsou definitivní.
Žádné komentáře:
Okomentovat