8. srpna 2010

O smrti

Nemám rád příměs heroismu, která se s naší prací občas pojí, ač klišé rádi živí mnozí moji kolegové. Motivací dělat cokoli je habaděj, touha namastit si ego bývá téměř univerzální (let me feel important!) a humanitární práce je k maštění ideální. Občas, prava, bývá neveselo, občas ještě hůř, a zprávy o padlých kolezích nemohou nešokovat. Náš foch není zas tak velký, na rozdíl například od profesionálních řidičů, kterých jistě též umírá nemálo, a po několika pátcích v branži je téměř jisté, že buď oběť znáte, nebo znáte někoho, kdo zná. Pokud se navíc jedná o vám povědomá místa, minimálně na povědomí mihne „it could have been me.“ Jakkoli patetické a asi trošku protiřečící úvodu odstavce.

Valná většina humanitárních smrtí je způsobena jen tím, že se člověk prostě ocitne ve špatný moment na špatném místě. Paradoxně je toto nezřídka spojeno se znalostí prostředí, vedoucí k oslabení ostražitosti. Dát si rychlý picknick v Badachšánu například není zas úplně marťanský nápad, zvláště když, jako Tom, znáte Afghánistán za třicet let jak své boty. Skoro na den přesně dva roky poté, co se holky nevrátily z Paktie.

International Assistance Mission
je, čemu v praxi říkáme faith-based organizace, kterou Tálibán obvinil z šíření křesťanství, čímž si odůvodnil popravu deseti lidí. Asi se bude hojně zkoumat, zda obracení na jinou víru, bylo součástí práce IAMu, jistě se najdou mnozí, kteří si řeknou: „Dobře jim tak, neměli tam lézt.“ Mj. obvyklý závěr dementů diskutujících na českých zpravodajských serverech. Jako by vrazi nebyli vrazi a zavraždění měli podíl na vlastní smrti. Jiní moudří analytici zas dojdou k závěru, že vrahy jsou koneckonců všichni Afghánci, či ještě lépe Muslimové, jiní budou mudrovat, že mezinárodní přítomnost je součástí invaze atd atp. Mezi takovými argumenty (AIM je mimochodem v Afghánistánu od roku 1966) a argumentací Talibánu není příliš velký rozdíl. Snaha odůvodnit si či ostatním nesmyslnou a neosmyslitelnou smrt. Na tom, že bylo zbytečně zmařeno deset životů to nic nezmění. Apropos rozčílí, že některá západní média ve svých zprávách oddělují západní smrti od smrti Afghánců. Jako by lidský život měl jinde jinou cenu. Jako by si někdo zasloužil umřít méně než ostatní. Říkám si, že jen nevědí co činí. Ale i to je nakonec jedno. Všechno je to prostě jeden velký průser, se kterým nic nenaděláte.

Žádné komentáře: