Deja vu

Ministr školství vyhodil uprostřed maturitního období šéfovou odboru, který má státní zkoušky všeho druhu na starosti. Prý neslučitelné rozdíly názorů principiálního rázu na další pokračování klíčových reforem ve vzdělávání. Oficiální zdůvodnění ministerstvem znělo nepatrně jinak, prý neslučitelnost (principiální, jak jinak) mezi politikou ministerstva a osobními postoji paní vedoucí. Její bratr, v Německu žijící známý muzikant, je přesvědčen, že za vyhazovem stojí jeho podpora prezidentskému vyzyvateli. Místní média spekulují, že za vyhazovem spíše stojí skutečnost, že syn paní vedoucí se o uplynulém víkendu spolu s ca. osmdesáti tisíci jiných účastnil protipresidentské demonstrace v centru města. Místopředseda parlamentu prohlásil, že i kdyby náhodou mělo odstranění paní vedoucí cokoli do činění s politickými preferencemi jejích příbuzných, jako že nemá, vládní zaměstnanec si musí myslet totéž, co vláda, která ho platí. Kdo platí vládu či poslance, neokomentoval.

Parlament taktéž o víkendu, na den nezávislosti a první výročí brutálně potlačené protivládní demonstrace, poprvé zasedl ve svém nedostavěném novém sídle, které prý přišlo na dvě procenta nepříliš silného státního rozpočtu a vyžádalo si dva lidské životy. Střechu neodválo, poslance nezatopilo, takže vše, jak má být.

Zpět ke zkouškám: Ministr školství, šestatřicetiletý milovník branné výchovy, policistů a kamer ve školách, už jmenoval novou paní vedoucí, kterou přivedl z čela policejní akademie, zatímco zaměstnanci certifikačního odboru údajně hromadně dávají výpověď. Letošní zkoušky dopadnou, což o to. Státní zaměstnanci si též časem zvyknout myslet totéž, co vláda, a jestli ne, vychováme si nové.