28. srpna 2012

Česká hymna pro čečenského presidenta

Čečencům se v Rusku jemně nevraživě říká Čechi. Český pavilon byl na mapě hannoverské expo-výstavy označen jako Tschetschenien. Dokonce mám někde útržek z amerických novin, kde je v článku o postkomunistických zemích v Evropě vedle České republiky čečenská vlajka. Bavíval jsem se podobnými drobnostmi a odpouštěl čečenským kamarádům, že nehledě na jazykovou blízkost názvů našich domovin fandili ve vzájemných hokejových zápasech ruské sborné.

Nehledě na krásné čečenské vzpomínky mi teď přijde informace o tom, že čečenskému presidentovi hrají v Německu českou hymnu trochu příliš. Vlastně ji hráli po vyhraném dostihu jeho koni Mikhail Glinka. České dostihové kruhy se radují (ne všechny), zatímco majitel koně sbírá vavříny poté, co jinde nechtěli jeho stáj registrovat, takže nakonec zaparkoval v ČR.

Bylo mi vysvětleno, že mít stáj v Evropě je důležité k účasti na evropských závodech, jinak vše stojí spoustu peněz kvůli cestování, karanténám atakdále. Proč ale sakra zrovna u nás? Asi jsme v mezinárodním měření opravdu už jen profesionální užiteční idioti.

Je pravda, že Kadyrovovy koně, zakoupené – jak jinak – ze skromného presidentského platu (Mikhail Glinka ho údajně přišel na ca. 2.5 roku práce) vesele běhají po světě a přinášejí slávu a nemálo peněz svému hrdému majiteli. Není to koneckonců tak dávno, co ve Varech obsadili celé pódium.

Na druhou stranu je ale obtížné se nepousmát při čtení o tom, jak v USA odmítli Kadyrovova koně kvůli majitelově reputaci pustit do dostihů. A když se plánoval start u protinožců, neostýchal se jeden australský senátor přirovnat takovou možnost k největšímu propadáku australské sportovní historie s dodatkem, že „představa, že by jeho koně vyhráli Melbourn Cup, je k zblití.“

O Ramzanovi Kadyrovovi bylo napsáno mnohé, takže si svůj názor na jeho osobu a činy nechám pro sebe. Přeci jen je to tak bezpečnější. Nemůžu si nicméně pro sebe nechat směs udivení a znechucení z toho, že jeho stáj – jež dle všeho hrála i vedlejší roli v jednom dubajském atentátu – našla bez většího zájmu médií útočiště v Mimoni. Napadá mě též: Jestli nakonec Mikhail Glinka poběží pod českou vlajkou i v Paříži a Ramzanovi pak zas budou hrát Kde domov můj, bude to nakonec k zblití i u nás?

Žádné komentáře: