Byli jsme na Kypru v dvoutisícém devátém, na jihu, v Pafosu. Na jednom výletě, co jsme si koupili, nám místní slovenská průvodkyně vypočítávala výhody různých kyperských sociálních podpor. Nedokázala zmlknout, takže jsem si minimálně tři minuty pamatoval, jaké jsou důchody, nemocenské, mateřské atakdál. Zapomněl jsem mnohem rychleji než stačilo opadnout její nadšení. „Často sa ma tiež pýtajú, ako sa to tu má s dôchodkami, takže vám poviem...“ Doteď si na holku doma občas vzpomeneme.
Dobrá, dobrá jedna paní povídala turistům na výletě. Nic nemění na tom, že pořád vypadá jako další splasklá bublina, na dluh žijící ostrov, kterému došly prachy, k čemuž většinou dochází tak, že prožereme (i s "s" místo "ž") investice a naše příjmy se neblíží výdajům. Zkrachovalý Kypr a Unie obviňovaná z toho, že mu dává na záchranu peníze. Když se to řekne takhle, zní trochu bizarně. Nechce mrcha dát celých sto procent na záchranu mrtvolných bank. By se člověku mohlo zdát, že i těch sedmdesát procent je docela dobrých, ale říkejme tomu zdanění, vyzní to líp pro všechny ty nevinné politiky a bankéře a nebohé občany, kteří ty politiky do svých pozic dosazovali. Ale což, nejsem ekonom, nerozumím tomu.
Žádné komentáře:
Okomentovat