- „Šitaa.“
- „Hm, to je asi dost trefné,“ usmál jsem se a přepsal anglicky na tabuli: Shit-aaa!
- „No jo vidíš, my bychom asi psal Chita’, ale takto je to opravdu asi přiléhavější.”
Předcházel týden horečných spekulací, jenž vyvrcholil panickými přípravami. Ve středu odpoledne začne sněžit. Naivně jsem zašel do Carrefouru v City Mallu koupit pár potravin a uviděl národ splašeně se zásobující na několik týdnů válečného stavu. Vzpomínky na loňský rok nakonec pomohly. Minimálně zákaz vycházení, vyhlášený civilní obranou počínaje středečním ránem, přispěl k tomu, že se po městě neválejí opuštěná auta. Zároveň tedy, spolu s médii, vyvolal hodně paniky, včetně mezi našimi zaměstnanci. Část z nich, pravda, uvízla cestou z Irbidu asi na hodinu na zasněženém kopci a po návratu do Ammánu se tvářili, že už mě nikdy nechtějí vidět, protože jsem je donutil se dostavit do práce. Davová psychóza má hodně podob.
Při prvních padajících vločkách propadali panice i kolegové v Ammanu, zčásti díky příbuzným, kteří začali svolávat všechny dom. „Sněží, sněží, rychle se vrať.“
Asi o pět hodin později jsem šel domů i já:
Večer bylo asi takto.
A ráno moudřejší večera, sníh s deštěm naštěstí nesahal výše než po kotníky a po prázdných silnicích se šlo vcelku klidně a svižně. Stalo se mi poprvé, že mě stejně osamělí a zachumlaní protijdoucí i jeden parkující taxikář spontánně pozdravil. Salam, salam.
Prostě den, který by u nás nikdo ani nezaznamenal. Večer prý zas nasněží a o víkendu má mrznout, tak se těšme na další bžundu.
P.S. „Zimistan“ je zima daríjsky (afghánská perština), kdyby se někdo ptal.
Žádné komentáře:
Okomentovat