Jako každý rok jsem si i dnes vzpomněl na první září před jedenácti lety. Hned ráno cestou do práce, která taxíkem trvala třikrát déle než obvykle, protože i v Ammánu dnes začal nový školní rok. O tom ve dvoutísícémčtvrtém jsem napsal už dost, takže nebudu dál. Dosud považuji beslanské dny za to nejhorší, co jsem kdy na vlastní kůži zažil, i když nevylučuji, že pobyt poblíž syrské války a dementní nedebata na téma v českém Mindrákově tento nešťastný žebříček brzy změní.
Napsal dost, třeba tady nebo tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat