Syřané prchají hlavně před Asadem

PRAHA V posledních čtrnácti letech se stěhoval osmkrát z jedné země do druhé. Dnes reprezentuje Norský výbor pro uprchlíky a stará se o lidi, kteří prchají před válkou v Sýrii. Petr Kostohryz řídí 1500 zaměstnanců. I díky nim má sto padesát tisíc uprchlíků v Jordánsku střechu nad hlavou či několik set tisíc lidí v jižní Sýrii disponuje základními hygienickými potřebami. „To asi smysl má,“ říká. „I když občas je frustrující, že můžeme řešit jen následky krize. Přitom její příčiny mohou ovlivnit pouze politici, kteří se k tomu z různých důvodů příliš nemají.“

LN Změnil se nějak zásadně v poslední době počet uprchlíků v oblasti, ve které operujete, a směry, kterými proudí?
Ve chvíli, kdy počet uprchlíků v Jordánsku dosáhl asi 630 tisíc, se zavřely hranice. Utečenci totiž tvoří téměř desetinu jordánské populace. Podobně je na tom i Libanon. Tam syrští uprchlíci tvoří asi čtvrtinu obyvatel. Denně sem přichází maximálně 50 lidí. Před nějakými třemi lety to bylo klidně pět nebo i deset tisíc denně.

Situace v Jordánsku je prekérní, protože uprchlíkům docházejí úspory. Vydělávat si oficiálně nic nesmějí, takže jsou závislí na mezinárodní pomoci. A ta výrazně slábne. Jen letos v září vyřadilo OSN asi 230 tisíc uprchlíků ze seznamu příjemců pravidelné finanční podpory, protože na ně nejsou peníze. Přitom tato pomoc za poslední rok klesla z 800 na 160 českých korun na osobu a měsíc.

LN To je důvod, proč od vás uprchlíci odcházejí dál?
Nemálo uprchlíků, asi tři až čtyři tisíce měsíčně, se vrací do Sýrie. Část z nich, zatím ne příliš velká, se snaží dostat do Evropy. V Sýrii je regulérní válka. V mnoha oblastech naprosto nefunguje školství, zdravotnictví, jsou tam problémy s elektřinou, vodou, jídlem.

LN V Evropě panuje představa, že uprchlíci si většinou chtějí ekonomicky polepšit útěkem do EU. Že v uprchlických táborech jsou vlastně již v bezpečí, takže by tam měli zůstat…
Jordánsko má největší uprchlické tábory v regionu. Zaatari je dokonce třetím největším táborem na světě! Přesto většina uprchlíků – asi 85 procent – v táborech nežije. V Jordánsku je sice bezpečno, ale podle nedávných průzkumů OSN tam žije 86 procent uprchlíků pod hranicí chudoby. Mimo jiné to znamená, že se zadlužují, nemohou si najít dlouhodobé ubytování a podobně. Většina uprchlíků v Jordánsku se rovněž za poslední rok musela minimálně třikrát přestěhovat, protože neměli na nájem.

Jejich děti také nemohou chodit do školy, celé rodiny nemají přístup ke zdravotnictví. Země sousedící se Sýrií dnes hostí asi čtyři miliony syrských uprchlíků, ale normálním životem to nazvat nelze. Proto míří dál.

Kromě uprchlíků, kteří žijí v okolních zemích, muselo podle našich odhadů kvůli válce opustit své domovy v Sýrii dalších osm milionů lidí.

LN Budou ochotni se někdy vrátit zpátky domů?
Nepochybuji o tom, že se většina vrátí domů, jakmile to bude možné. Už dnes se lidé vracejí i do hodně rozbombardovaných míst, pokud jim tam nehrozí další nebezpečí. I když je tady i nový trend: vracejí se, aby prodali svá obydlí a vydělali si tak na cestu dál, do Evropy. Chtějí prostě zajistit svým rodinám bezpečný život, který nelze nalézt ani v Sýrii, ani v okolních zemích.

LN Je pro občany Sýrie tím největším nebezpečím skutečně Islámský stát? Nebo prchají před vojáky Baššára Asada?
Minimálně tři čtvrtiny civilních obětí má na svědomí syrská vláda. Kromě jednotlivých bitev jsou největším bezpečnostním rizikem vládní letecké nálety. Hlavně barelové bomby, což jsou plechové sudy naložené výbušninami, hřebíky, šrouby atd.. Ty se shazují z vrtulníků na hustě osídlená území, která nejsou pod vládní kontrolou, včetně tržnic i nemocnic. Spíš než o vojenskou taktiku se jedná o zvrhlé trestání civilistů, kteří žijí na územích kontrolovaných opozicí.

Takzvaný Islámský stát je jinou kapitolou. Na jednu stranu rád medializuje vlastní teroristické činy, jeho agrese je však namířena na etnické a náboženské minority, které ale vesměs území kontrolovaná islámským státem opustily.

LN Co byste poradil politikům, kteří tvrdí, že zastavit uprchlickou krizi můžeme jen vyřešením problémů na místě?
Je třeba investovat do ekonomického rozvoje v místech, jako je Libanon či Jordánsko. Pouze více pracovních příležitostí otevře pro uprchlíky možnost legálního výdělku. Dnes pracují pouze nelegálně, za nízké platy a pod hrozbou trestního stíhání či vyhoštění. Na druhou stranu mi přijde představa, že jakákoliv humanitární pomoc vrátí člověku pocit důstojnosti a smysluplné budoucnosti, dost mylná. Osobně jsem skeptický, že by se proud migrace do Evropy mohl rychle zastavit. Díky medializaci přestávají fungovat tradiční zábrany. Normálně by bylo těžké se rozhodnout, zda se vydat na dlouhou, riskantní cestu. Ovšem syrské sociální sítě jsou plné neuvěřitelně podrobných návodů, včetně přehledu o rychlosti azylových řízení. Je to takový cestovní průvodce.

LN Co tedy s tím?
Jediným možným způsobem, jak zastavit příval uprchlíků, je politické řešení konfliktu a obnova Sýrie. Nejeden evropský politik se ohání heslem „pomozte tam, odkud přicházejí“, ale žádný návrh politického řešení jsem od nikoho neslyšel. Od českých politiků, pravda, ani neočekávám kreativní myšlenky, jako třeba jak odblokovat Radu bezpečnosti OSN, která je paralyzovaná čínským a ruským právem veta. Či pro začátek jak dosáhnout toho, aby Asadova armáda přestala bombardovat civilní objekty.

Právě proto, že se konec války zdá být v nedohlednu, volí část lidí riskantní cestu na západ – vždy lepší přečkat v Berlíně než v osmdesátitisícovém táboru Zaatari. Nakonec je asi nejdůležitější, jestli se k lidem, kteří do Evropy prchají před válkou, budeme chovat důstojně či nikoli.

PETRA PROCHÁZKOVÁ, MILAN ROKOS

Petr Kostohryz pracoval pro OSN i pro organizaci Člověk v tísni, řídil mise na severním Kavkaze, v Gruzii, Ázerbájdžánu i Afghánistánu FOTO ARCHIV

Vyšlo v Lidových novinách 21.9.2015