Berle

Poprvé v životě jsem potřeboval berle po pádu do jednoho otevřeného kábulského sklepa, ze kterého jsem vylezl s frakturou kotníku. Na četné dotazy o příčině belhání jsem nakonec začal odpovídat, že jsem špatně našlápl při tanci. Hlavně uklízečkám se tato verze moc líbila. Těm samým, co nám chodily krást cigarety, které pak tajně vyčuzovaly na dvorku kanclu. S berlemi jsem zažil hodně bolesti i dost srandy a bizarních situací. Třeba když mě na letišti v Dubaji cestou z nemocnice zpět do Kábulu automaticky nutili do jiné fronty, že prý jsem si asi spletl, protože s berlemi se létá z, nikoli do Kábulu.

Teď mám berli zas. Po prvním tréninku v jediné blízkovýchodní badmintonové akademii, the Shuttlers, ze kterého jsem odbelhal po necelé hodině, poté, co mi můj deblový parťák dal ránu raketou do lýtka. Alespoň takový byl první pocit, ke kterému mozek nemohl pobrat, jak je možné, když parťák stojí tři metry ode mě. Hm, asi nebouchl. Jak potvrdil následný MRI sken, rána byla od prasklé šlachy. Takže zas berle a rozverné úsměvy kolegů, že jsem si dokázal přivodit zranění i při plážovém sportu. Asi začnu říkat, že jsem špatně našlápl při tanci.