7. ledna 2016

Tarik

„Tak jak je ženě?,” ptávám se ho asi třetí měsíc, když mu ráno předávám klíč od služebního auta. Od doby, kdy si přišel pro zálohu na výplatu, které dle vnitřních směrnic neschvalujeme. Tarikovi jsem ale schválil: žena měla před poslední operací rakoviny a on už nevěděl, kde si půjčit.

Manželka je, zdá se (inshallah), vyléčena. Po třech letech strávených ve špitálech a na operačních sálech opakované testy potvrdily, že je čistá. Stejné tři roky jí Tarik na lékařovu radu tajil její diagnózu, že prý je tak lepší pro psychiku a následně i fyzické zdraví. Nevěděla ani jedna ze dvou dcer a většina příbuzných. „Skončily mi tři roky lhaní a utajování,“ bylo i první, co z Tarika cestou na emirátské velvyslanectví vypadlo.

Jako řidič si u nás Tarik vydělá v přepočtu asi 17 tisíc hrubého. V odpověď na jeho dotaz ohledně plánované valorizace platů jen pokyvuji, že snad už brzy, až podepíšeme naše větší kontrakty. Tři roky pobíhání po doktorech Tarika stály jeho auto, část nábytku a jiného vybavení domu, odcizené příbuzné a známé, se kterými se dle jejich soudu nedostatečně kamarádil, a nakonec i asi 300 tisíc korun dluhů. Má spočítáno, kolik si půjčí v bance, aby vyplatil všechny své věřitele a dokázal vyžít z výplaty. Lepší dlužit jen jednomu, i když vám zůstane na osm let.

Nehledě na svou hromovitou postavu je třicátník Tarik hodně v klidu. Pokorný, smířený, ale s jasným cílem. „Když jsme jí prozradili, co jí bylo, byla v šoku. Ale je to super.“ Jedeme dál.

Žádné komentáře: