Bomby

Když před půldruhým rokem práskli Amíci do nemocnice v severoafghánském Kunduzu, byl z toho celosvětový povyk. Naprosto právem. Při flagrantním porušování Ženevských konvencí je potřeba viníky veřejně pranýřovat, co to dá. Rusové ničí jednu nemocnici v Sýrii za druhou, zcela systematicky a cíleně. Teď v rámci ofensivy na Aleppo rozmlátili dětskou nemocnici, kde zůstalo minimálně 27 obětí, včetně oblíbeného syrského pediatra, Dr. Muhammada Wasíma. Nen den poté, co rozbombardovali základnu syrských dobrovolných záchranářů, kde přišli o život Ahmad Abdullah, Khaled Bašar, Ahmad Mahmud, Hamdo Hadž Ibrahim a Hussain Ismail.

Dle klinické přesnosti náletů je nezpochybnitelné, že šlo o ruská letadla, bo Assad podobné prostředky nemá, i o to, že šlo o cílené útoky, které samozřejmě Kreml kdykoli rád popře. Je zvláštní, že zatímco americké prohřešky vyvolají reakce a vlnu solidarity a masového odporu, vraždy ruské vyvolají maximálně povzdech a odevzdané pokrčení rameny, že s tím beztak nelze nic dělat. Kdy se ze smíření se zlem stane jeho podpora?

Bezmocná zlost či zlobná bezmoc ke konfliktům patří. Těžko jsem se učil vyrovnávat se se situacemi, které neumím změnit. Naštěstí jsem se učil v prostředí, kde jsem neměl na vybranou. Možná tenkrát nad Čečnou létala letadla podobná těm, které dnes vybíjejí syrské doktory a Bílé helmy. A zatímco kremelští vládcové posílají bomby na lidi, kteří se snaží pomáhat obětem války, pošlu zas jen pár peněz rodinám pozůstalých. Ne že by mi dodávalo pocit vlastní důležitosti či mě činilo lepším člověkem, jen je asi jasné, že jsou jinde lidé, kteří ty prachy potřebují trochu víc než já.

Dávno mě straší, jak se z válečných obětí stávají jen anonymní statistiky. Toto je proto zcela neanonymní Dr. Wasím.

A tu se dá přispět na pomoc rodinám padlých a zraněných záchranářů.

The Syria Campaign