11. dubna 2016

Deutsch

Sedím na vídeňském letišti. Přisedne si chlapík, věk kolem padesátky, přízvuk nevím odkud, ale hodně rakouský. Začne mi cosi povídat a já kývu ano, ne, občas dělám, že jsem zahloubán do svého buřta či trochu zagestikuluji, třeba na dotaz, zda obsluha chodí, či je třeba objednat na baru. Povídá mi dvacet minut a zas odchází, tak mu na cestu věnuji alespoň jedno německé slovo. Wiederschauen, wiederschauen.

Žádné komentáře: