Máchnutí křídel

Jakási dáma v Ammánu pořádá kursy kreslení, prý vodovkami, řekla mi dnes Helen při čaji v přestávce vrkšopu. A já si vzpomněl na tank číslo 23 a Auroru, jež mi vždy vcelku bez větší námahy garantovaly dvojku z kreslení. Už od první třídy. Vzpomněl jsem si i na lampioňák, při kterém jsme fascinovaně koukali na ohňostroj a padáčky ve tvaru obřích semeníků pampelišky, které dosud nevím, odkud se braly. Až pak mi došlo, že je dnes výročí Velké říjnové. V listopadu. Na lampioňák se nechystám, jen mě napadlo, jak málo stačí k tomu, aby najendou vše bylo naprosto jinak. Jako před devětadevadesáti lety. Snad nás nečeká podobné, až se zítra večer či pozítří ráno sečtou v Americe hlasy.