B: Jak skončili v Něměcku?
A: Vždyť to víš.
B: Nevím
A: Útoky na ženský, znásilňování chlapečků v bazénu...
B: Jo? Odkud to víš?
A: Psali to v novinách, vždyť to víš. A ví to každej.
B: Nevím. V jakých novinách?
A: Třeba v Parlamentních listech.
B: To nejsou noviny. První místo ve vymýšlení blbostí, manipulaci a vymývání mozků.
A: Jo? Tak třeba Aeronet.
B: To je ruská propaganda.
A: To je jedno, ale psali to.
B: Kde?
A: To je jedno, prostě jenom nechci skončit jako v Německu.
B: Pořád nevím, co tím myslíš. V novinách nic takového nepsali a není to pravda.
A: Ale víš. Nepíšou o tom, protože se to snaží utajit, aby neměla Merkelová problémy.
B: Tak psali to v novinách nebo nepsali? Co se snaží utajit?
A: No ty znásilnění a útoky Muslimů na ženský.
B: Jaká znásilnění?
A: To je jedno, prostě nechci skončit jako v Něměcku. Muslimové sem nepatří.
B: Proč ne?
A: Mají jinou kulturu. Islám a tak. Podle Koránu jsou třeba ženy méněcenné, a to mi vadí.
B: Podle Bible taky.
A: To je jedno. Biblí se ale dneska už nikdo neřídí.
B: Taky to podle toho vypadá.
A: Jak to myslíš?
B: Nijak. K rodinné bitce došlo poté, co syn přivedl představit rodičům nevěstu a babička utrousila: „To nás Pánbu trestá, že se nemodlíme.“
A: To nechápu.
B: To je citát od Jahelky.
A: Od koho?
B: To je jedno. Pojďme se najíst.
Aneb jak jsme se nenápadně přesunuli z postfaktuálního do postracionálního světa.
Žádné komentáře:
Okomentovat