Třasy

Došel jsem se svým prvním nákupem domů, zavolal do Ammánu, jak jsme se s Neilem domlouvali, a když jsem se zvedal z gauče, začalo se všechno třást. Nejprv nepatrně, pak více, pak ještě víc, a zas a s každým dalším zachvěním se intenzita trochu zvětšovala. V devátém patře nedávno dostavěného paneláku hned člověku dojde, že nemá příliš na vybranou a musí se spolehnout na to, že iráčtí stavitelé udělali svou práci dobře. Zdrhnout nestihnu – navíc je schodiště plné lidí. Stoupnu si tedy raději na chvíli do dveří, protože je rám prý neodolnější vůči nárazům shora, když už případnému pádu dolů nemám jak zabránit. A ještě jeden třes, ze kterého se téměř zvedl žaludek.

Nakonec jsem se před barákem potkal s desítkami nových, vesměs polooblečených sousedů a za chvíli zavolal Pierre, že si pro mě jedou. Dojeli jsme o pár bloků dál a zastavili stále nebezpečně blízko jiným novým panelákům. Zatímco se začali shromažďovat další kolegové, jali jsme se obvolávat všechny naše lokace, abychom zjistili, zda jsou všichni v pořádku. Baghdad: OK. Mosul: OK… Nigelovi, který vyběhl jen bos a do půl těla, jsem půjčil košili, a zvracející Jen někdo odkudsi sehnal prášky a colu. Prášky měly polský nápis, takže ten kdosi byl Filip, ale to není důležité, beztak je vyzvracela.

Co dál, když další otřesy nemůžeme plánovat. Zjišťujeme, kde máme jakou volnou ubytovací kapacitu, aby kdo chce alespoň mohl přespat v nižších domech či patrech. Ale to jen abychom uklidnili ty více šokované. Během večera pár poloodětých kolegů vyběhne do bytečku a zpět a i mně se nakonec vrácená košile hodí, když nám teplota klesne pod patnáct.

Nakonec jsme venku vydrželi několik hodin a poslední z nás se rozešli po půlnoci. Asi do tří do rána jsem seděl na stejném gauči obut a oblečen a s evakuačním baťůžkem po ruce, ale nakonec se rozhodl, že přeci jen iráckým stavařům důvěřuji. Na rozdíl od mnohých místních, kteří se rozhodli nocovat v parku před domem. Asi nevěděli, že k bezpečí je třeba mít nejméně dvě výšky domu daleko.

Po různých dohadech nám nakonec nahlásili 7,3 Richtera v místě epicentra na íránské straně hranice, vzdálené asi 250 kilometrů. U nás prý se projevovaly otřesy kolem 4,5, ale mě úplně v rozkinklaném paneláku stačilo. I tak Irák včera údajně zaznamenal největší otřesy ve své historii. Přesto vyvázl podstatně, podstatně lépe než Írán, který už hlásí přes čtyři sta obětí.

A necelých čtyřiadvacet hodin poté má zemětřesení už i svou stránku na wikipedii. Ve dvaceti jazycích.