Nedokážu si představit, jak obtížné musí být oscilovat mezi soukromými zájmy, rozhodnutími vedoucími ke znovuzvolení a udržení moci, a skutečnými zájmy ČR. Takže na nás každý den chrlí Bureš a spol. nová a nová opatření, jež dále přikazují, zakazují a omezují. Již jsem psal, že samy zákazy a omezení nejsou ku škodě a že v principu nikdo nepochybuje, že je správné omezovat lidské interakce coby jednu z hlavních prevencí extrémního šíření viru. Ve chvílích, kdy nám tato omezení ale upírají základní lidské svobody, je třeba se ptát a kontrolovat.
Za jednu takovou svobodu považuji možnost pohybu. Uzavření hranic je navíc s ohledem na šíření viru pro zemi, která má většinu hranic pozemských, nesmyslné nejen dle Světové zdravotnické organizace. Též nemůže než podněcovat a posilovat náckovské tendence v naší společnosti, aneb jen si vzpomeňme, kdo po uzavření hranic volává a ze kterého partesu tedy hrajeme. A nemám na mysli senilního Klause. Též je mi naprosto jedno, zda a které další země mohly přijmout podobné opatření.
Nemohu se zbavit pocitu, že si tak trochu trénujeme na jakési příště. A ano, je to podobné jako zakázat lety do Itálie, když jsou desetitisíce Čechů na italských sjezdovkách a po Praze běhá padesát tisíc italských turistů. Nebo zakázat diváky na biatlonovém závodě ve městě, kde sedí neoblíbený starosta, zatímco si to Slávka se Spartou můžou rozdat v plném kotli a dohrává se hokejová liga. Kroky samy o sobě možná správné jsou, ale jsou i chaotické, nekoncepční a vůbec nebudí důvěru, že naši papalášové vědí, co dělají, a že jejich rozhodnutí jsou primárně řízena zájmy této země.
Nechci znít jako věčný kverulant tedy, již jsem zmínil, že jsou mnohá opatření sama o sobě správná, jen se ale nesmějí činit sama o sobě. Veškerá opatření totiž primárně slouží k tomu, aby se snížil náraz viru na zdravotnický systém a aby počet lidí, vyžadujících akutní péči v žádném čase nepřesahoval kapacitu systému. Jako tomu třeba bylo v Itálii, kde se na jeden dýchací přístroj sešlo vícero pacientů a lékaři se museli rozhodovat, komu pomoci a komu nikoli. Pozdní a nekoncepční prevence nákazy systému stále uleví, ale musíme maximálně posilovat represi (čti: zdravotnickou kapacitu), což se, zdá se, zatím umíme jen na tiskových konferencích.
Dle jedné velmi zajímavé analýzy už po ČR dávno běhá zhruba stokrát více nosičů viru, než je oficiální počet identifikovaných případů. Zatímco lékařská zařízení nadále zoufale úpí, že nemají dost ochranných pomůcek, porodnice v Podolí si musela koupit respirátory za padesátinásobek původní ceny, a různými zájmy zprivatizované státní zdravotnictví není schopné zajistit dostatečné testování lidí s podezřením na nákazu. Pokud si ze stávající epidemie cokoli odneseme, bude to zjištění, do jaké míry je naše zdravotnictví systémově vybrakované a maximálně závislé na konkrétních v něm pracujících lidech. O něž se ale systém v dobách nouze nedokáže včas a řádně postarat. Aneb opravdová krize začne až ve chvíli, kdy personál, jenž má léčit nakažené, sám z důvodu nedostatečného vybavení onemocní.
Zatímco se psovrtiči se ve svitu kamer předhánějí v tom, kdo kde co státotvorně zavře a zakáže, dostala se na exkluzívní seznam laboratoří s oprávněním testovat na koronavirus i jedna v majetku premiéra. Jiná laboratoř, která odhalila virus u jedné z prvních nakažených, jež byla odmítnuta ve státním zařízení, natolik naštvala naše aparátčíky, že na seznamu není a bojí se zakleknutí. Burešův Vidia Diagnostika prý bude testovat ca. za 3 000 kaček, zatímco ve zpupné laboratoři Tilia stál test 1 264 Kč. Každý je přeci jen nakonec sám sobě nejblíže.
Za jednu takovou svobodu považuji možnost pohybu. Uzavření hranic je navíc s ohledem na šíření viru pro zemi, která má většinu hranic pozemských, nesmyslné nejen dle Světové zdravotnické organizace. Též nemůže než podněcovat a posilovat náckovské tendence v naší společnosti, aneb jen si vzpomeňme, kdo po uzavření hranic volává a ze kterého partesu tedy hrajeme. A nemám na mysli senilního Klause. Též je mi naprosto jedno, zda a které další země mohly přijmout podobné opatření.
Nemohu se zbavit pocitu, že si tak trochu trénujeme na jakési příště. A ano, je to podobné jako zakázat lety do Itálie, když jsou desetitisíce Čechů na italských sjezdovkách a po Praze běhá padesát tisíc italských turistů. Nebo zakázat diváky na biatlonovém závodě ve městě, kde sedí neoblíbený starosta, zatímco si to Slávka se Spartou můžou rozdat v plném kotli a dohrává se hokejová liga. Kroky samy o sobě možná správné jsou, ale jsou i chaotické, nekoncepční a vůbec nebudí důvěru, že naši papalášové vědí, co dělají, a že jejich rozhodnutí jsou primárně řízena zájmy této země.
Nechci znít jako věčný kverulant tedy, již jsem zmínil, že jsou mnohá opatření sama o sobě správná, jen se ale nesmějí činit sama o sobě. Veškerá opatření totiž primárně slouží k tomu, aby se snížil náraz viru na zdravotnický systém a aby počet lidí, vyžadujících akutní péči v žádném čase nepřesahoval kapacitu systému. Jako tomu třeba bylo v Itálii, kde se na jeden dýchací přístroj sešlo vícero pacientů a lékaři se museli rozhodovat, komu pomoci a komu nikoli. Pozdní a nekoncepční prevence nákazy systému stále uleví, ale musíme maximálně posilovat represi (čti: zdravotnickou kapacitu), což se, zdá se, zatím umíme jen na tiskových konferencích.
Dle jedné velmi zajímavé analýzy už po ČR dávno běhá zhruba stokrát více nosičů viru, než je oficiální počet identifikovaných případů. Zatímco lékařská zařízení nadále zoufale úpí, že nemají dost ochranných pomůcek, porodnice v Podolí si musela koupit respirátory za padesátinásobek původní ceny, a různými zájmy zprivatizované státní zdravotnictví není schopné zajistit dostatečné testování lidí s podezřením na nákazu. Pokud si ze stávající epidemie cokoli odneseme, bude to zjištění, do jaké míry je naše zdravotnictví systémově vybrakované a maximálně závislé na konkrétních v něm pracujících lidech. O něž se ale systém v dobách nouze nedokáže včas a řádně postarat. Aneb opravdová krize začne až ve chvíli, kdy personál, jenž má léčit nakažené, sám z důvodu nedostatečného vybavení onemocní.
Zatímco se psovrtiči se ve svitu kamer předhánějí v tom, kdo kde co státotvorně zavře a zakáže, dostala se na exkluzívní seznam laboratoří s oprávněním testovat na koronavirus i jedna v majetku premiéra. Jiná laboratoř, která odhalila virus u jedné z prvních nakažených, jež byla odmítnuta ve státním zařízení, natolik naštvala naše aparátčíky, že na seznamu není a bojí se zakleknutí. Burešův Vidia Diagnostika prý bude testovat ca. za 3 000 kaček, zatímco ve zpupné laboratoři Tilia stál test 1 264 Kč. Každý je přeci jen nakonec sám sobě nejblíže.
Žádné komentáře:
Okomentovat