Ztratil se mi bratranec, řekl mi dnes mimo řečí Muslim, který pracuje v našem informačním centru v Grozném. Předevčírem ve dvě ráno k nim domů přijelo obrněné vozidlo, ze kterého vyskákali ruští vojáci. Bylo jich jako much. Otce a mladšího syna nechali ležet na zemi hlavou dolů a staršího odvedli. Vzali i nějaké knihy, videokazety a další věci. Muslim se sice usmívá, ale je vidět, že usilovně přemýšlí. Nejhorší je prý vůbec nevědět, co se s bratrancem stalo.
Hledali ho na hlavní ruské vojenské základně, sídle Federální bezpečnostní služby, místní policejní stanici, ptali se i na prokuratuře, ale nikdo nic neví. Říká se, že jestli se informace o zmizelém neobjeví do tří dnů, nikdo ho už živého neuvidí. I Muslim to ví a třetí den pomalu končí. Proč bratrance odvezli? Na ulici se příliš neukazoval, nebojoval, nebyl členem žádné bandy, nekladl miny, dokonce ani nefetoval. Možná právě proto se někomu nelíbil. Anebo spíše proto, že se učil Korán a věnoval se Islámu.
Muslimovi je 28 let a u nás pracuje už přes dva roky. Vyřizuje žádosti obyvatel Grozného na zařazení do seznamů příjemců humanitární pomoci, či spíše stížnosti na nezařazení. Je obdivuhodně klidný, téměř archetyp člověka, který by ani mouše neublížil. Krom toho, že mě porazil ve stolním tenise, načež si pro příští výplatu přišel se sklopeným zrakem a šibalským úsměvem.
Muslimovu bratranci je o šest let méně. Nikdy jsem ho neviděl. Předpokládám, že bude ze stejného těsta jako Muslim nebo jeho starší bratr Džambulat, všeobecně přezdívaný John. Oba se výborně vyznají v počítačích, zřídkakdy řeknou o slovo navíc, s oblibou a kamennou tváří vyprávějí vtipy o Čečencích a jejich současném údělu. Jedni z mála inteligentních lidí, kteří zůstali v době, kdy kdo mohl, utekl.
Muslim s Johnem se dnes potkali v naší nazraňské kanceláři, aby si řekli, že bratranec zmizel beze stopy, jak se podobný incident oficiálně nazývá. Možná se již zítra zjistí, kde ho drží. Možná někdo za pár týdnů najde jeho tělo. Možná že nějaký ruský voják prodá příbuzným mapku s vyznačeným místem bratrancova posledního odpočinku.
Takových bratranců je po Čečensku spousta. Mizejí každý den a do ruských statistik se dostávají v kolonce zneškodněný terorista. Je třeba se jich zbavovat, protože i když dnes třeba nebojují, klidně mohou začít. Prevence je důležitější než represe. S každým mrtvým bratrancem si však ruská vojska vytvářejí mnoho pokrevních nepřátel, kteří možná jednou zbraň do ruky skutečně vezmou. Podle oficiální rétoriky jde opět o teroristy. Podle místních obyvatel o zoufalé pokusy, jak zabránit vyhlazení celého národa. Muslim s Johnem nikdy nebojovali a jak je znám, bojovat nepůjdou. Příště z Grozného určitě přivezou další nové vtipy.
Petr Kostohryz
Autor je vedoucím stálé mise společnosti Člověk v tísni v Čečensku
Žádné komentáře:
Okomentovat