Lidé z proruské čečenské administrativy, kteří bdí nad činností humanitárních organizací, nám zakázali jezdit do Čečenska. Vlastně nám to - prý z bezpečnostních důvodů - takřka nepovolili. Vzhledem k prezidentským volbám se prý dalo očekávat cokoli, zejména dočasné zhoršení bezpečnostní situace následkem "teroristických útoků ze strany čečenských separatistů". Nepochopili jsme ale, proč jedním ze čtyř dnů, kdy jsme do Čečenska v září směli, byl poslední den v měsíci, tedy datum snad nejblížší k oněm nevyzpytatelným volbám. Podobně nám nepovolili vstup do Čečenska již několikrát v minulosti, i když zrovna žádné volby nebyly. Přesto se podle stejných informačních zdrojů, kterými je v tomto případě velení ruských vojsk v Čečensku a Federální bezpečnostní služba (FSB - pokračovatelka sovětské tajné služby KGB), situace stabilizuje, urovnává a uklidňuje. Důkazem tohoto procesu jsou ostatně i ony prezidentské volby. Hladce v nich zvítězil dosavadní šéf čečenské správy Ahmad Kadyrov. S nadsázkou lze říci, že "vyhrál" už tři týdny před 5. říjnem, kdy se volby konaly.
Podivný klid před bouří
Situace v Čečensku před volbami a během nich byla extrémně napjatá bázlivým očekáváním dalších tragedií v podobě teroristických útoků či obnovení bojů. Ministerstvo školství od 26. září vyhlásilo mimořádné prázdniny. Hlavním důvodem bylo, že ve valné většině škol byly umístěny volební okrsky, čímž se dostaly velmi vysoko na virtuální seznam budov, ohrožených teroristickým útokem. Nákladní automobilová doprava byla maximálně omezena, pokud se kdosi přeci jen rozhodl vyjet, musel počítat s důkladnými kontrolami na četných vojenských check pointech. Mnoho Čečenců se před volbami raději dočasně přemístilo do sousedního Ingušska. Přes několik přestřelek, které nepřesáhly běžný rámec, však nakonec "Volby Kadyrova", jak se jim mezi lidmi říkalo, proběhly naprosto v klidu. V samotný volební den byly ulice téměř pusté, veškerý pohyb zejména v městech se omezil na vyřizování nejnutnějších záležitostí. Po ulicích patrolovali vedle federálních vojáků také po zuby ozbrojení příslušníci osobní ochrany budoucího prezidenta. Předvolební napětí bylo patrné také v Ingušsku, kde dosud žije asi 75 000 čečenských běženců. Byly uzavřeny všechny tržnice a posíleny policejní kontroly. Většina humanitárních pracovníků opustila region, kam se naopak nahrnulo pár set zahraničních novinářů, pečlivě a úzkostlivě hlídaných ruskými vojáky a tajnými službami.
Mnoho Čečenců vám řekne, že jsou raději, slyší-li výbuchy a střelbu, než když je příliš velký klid, který za stávající situace nemůže znamenat než blížící se bouři. Život civilního obyvatelstva se po obrovském předvolebním napětí pomalu vrací do starých kolejí a lidé vítají konec volebního procesu s velkou úlevou. Někteří snad dokonce i s radostí, že republika má nakonec nového prezidenta. Ve skutečnosti se ale za tím skrývá konec stresu, plynoucího z nepředvídatelnosti situace. Málokdo věří, že by samotné zvolení dlouholetého nejvyššího představitele promoskevské čečenské správy prezidentem mohlo přinést podstatné politické změny. Na druhou stranu je vědomí, že ani tak závažná událost, jako jsou prezidentské volby, nevedla k zásadnímu zhoršení bezpečnostní situace, pro mnohé nadějí. Doufají, že Čečensko sice pomalu, leč jistě spěje k nastolení míru a právního řádu.
Jeřáby mezi ruinami
Kromě březnového ústavního referenda a prezidentských voleb je rok 2003 pro Čečensko významný ještě v dalším ohledu. Teprve letos, čtvrtý rok po začátku války, nastal viditelný posun v obnově zničené republiky. A to i přes skutečnost, že Federální program obnovy Čečenska běží od roku 2000. Až na konci roku 2002 ale bylo najednou možné na ulicích Grozného potkat kolony nákladních automobilů, odvážejících sutiny ze zřícených domů. Od letošního jara se na některých sídlištích objevily jeřáby, které začaly demontovat neopravitelné paneláky. Program oprav si nakonec připsal na konto i obnovu několika zničených škol a nemocničních oddělení. Fungující budovy veřejné správy se postupně oděly do nového hávu a o zvýšené rekonstrukční aktivitě svědčí i kompletní oprava sídla čečenské republikové správy, totálně zničené při mohutné explozi na sklonku loňského roku. Nebude trvat dlouho a svého znovuzrození se dočká i Palác pionýrů na centrálním náměstí Grozného, z něhož po soustavném bombardování zbyly jen ruiny.
Federální program obnovy se zaměřil i na obydlí samotných Čečenců. Běží opravy soukromých i obecních domů a bytů a již v březnu byl slavnostně zveřejněn plán výplaty kompenzací za ztrátu nemovitosti a majetku v následku válečných událostí v Čečensku. Právě na to zoufale čekali ti obyvatelé Čečenska, kteří přišli o svá obydlí úplně. Tito lidé totiž nespadali pod rekonstrukční programy humanitárních organizací, které vydávaly materiál pouze na částečně poničené domy. Krátce řečeno, v Čečensku se opravuje a staví. A to i přes jev, který doprovází zatím veškeré státem řízené pokusy o obnovu Čečenska - totiž že valná část prostředků určených na rekonstrukce končí kdesi v nenávratnu.
K tomuto posunu patrně přispělo i únorové jmenování Anatolije Popova čečenským premiérem. Původně řídil ruskou vládní agenturu, odpovědnou za rozdělování federálních fondů mezi různé struktury čečenské republikové správy a za najímání subdodavatelů na jednotlivé rekonstrukční projekty. Popov na čečenskou politickou scénu vstoupil jako člověk znalý finančních toků určených na obnovu republiky. Ve skutečnosti je ale podnikatelem s nevelkými politickými ambicemi, takže s naopak velice ambiciózním Kadyrovem vytvořil vcelku bezkonfliktní a vzájemně se doplňující dvojici.
Nastolí Kadyrov mír?
Hlavní problém Čečenska, tedy dramatická bezpečnostní situace, ale i nadále zůstává nevyřešen. Pokračují vojenské akce federálních sil, takzvané "začistky", které nekorespondují s lidskými právy či ruskými zákony ani omylem. Dochází tu k nezákonnému zatýkání a zadržování, bití a mučení. Sílí aktivity lokálních polovojenských skupin, často propojených s federálními silami a s promoskevskou čečenskou správou. Výbuchy, přestřelky, samovolné zatýkání a přepadávání osob uprostřed noci či únosy civilistů jsou stále na denním pořádku. Všeobecně mezi Čečenci převládá názor, že současná politická reprezentace ani nemá zájem cokoli měnit. Za nitky v politické a ekonomické hře o Čečensko tahají takovým způsobem, aby jim to přinášelo obrovské zisky: především z ilegálního obchodu s ropou a z prostředků určených na rekonstrukci republiky. Nově zvolený prezident je považován za prominentního reprezentanta této zájmové skupiny. Na druhou stranu si však lze představit, že zvolením na významný politický post dosáhl svého a pod tlakem Moskvy nakonec obrátí čečenskou bárku přeci jen na cestu smíru a normálního života. Kostky jsou vrženy - zatím však není jasné, zda ve prospěch mírového řešení konfliktu či pokračujícího bezpráví a násilí.
Petr Kostohryz
Autor je vedoucím stálé mise společnosti Člověk v tísni v Čečensku
Žádné komentáře:
Okomentovat