3. června 2016

Čudit, čudit, čudit

Při pročítání novinek z domoviny zaujala v poslední době zpráva o dalším nezdaru o civilizaci rodné hroudy schválením zákona, jímž se kuřáci vykazují na chodník před hospodu. Takzvaný protikuřácký zákon neprošel díky úsilí hlavního vládního hochštaplera a jeho partaje, jež prý shodou okolností v době projednávání dostala tučný bakšiš od tabákové společnosti. Po neschválení se takzvaně koaliční strany začali dohadovat, kdo za to může, primárně aby ANO mohla rozvířit trochu vody a zasít sémě pochyb. Ke schválení chybělo osm hlasů, z koalice se 16 poslanců ANO zdrželo, 15 bylo proti a 13 pro.

I když si rád dám v hospodě čouda, zákaz hulení považuji za projev vyspělosti společnosti. Nikdy mi nevadilo dát si čouda venku ani neovlivnilo mé rozhodnutí, zda do daného podniku zajít či nikoli. Smirting is fun! Argumenty o omezení svobody podnikání v soukromém prostoru považuji za směšné, třeba proto, že nikdo si na též argumenty nevzpomene, když je řeč o hygienických nárocích. Aneb stejně jako mi přijde normální, že existují normy, jež přikazují, že v kuchyních nemají běhat švábi, že zařízení mají mít teplou vodu a funkční toalety, přijde mi naprosto normální, že by měly existovat normy, jež zakazují v hospodách hulit. Minimální hygienický standard, jenž pomimo řady západních zemí převzali i u nás s oblibou opovrhovaní Turci či Libanonci.

Zpět ke slavné zlatokopské partaji a jejímu šéfovi, jenž jako klíště saje, co se dá. Je to jen několik měsíců, co zčistajasna navrhl snížit DPH na pivo. Teď tedy další malá domu tabáčníkům a maníkům ze čtvrté cenové. V mnoha ohledech fascinující fenomén Babiš není nepodobný fenoménu Trump. Sociální negramocie, extrémní populismus, silné finanční zázemí, patologické lhaní a posedlost mocí. Hm, třeba se nakonec zeměkoule trochu uklidní, když si po celém světě zvolíme do čela megalomany a sociopaty, protože si navzájem budou rozumět. Anebo ne.

Žádné komentáře: