5. listopadu 2019

Úřad práce nebo vězení

Dostal jsem mailem text, který vystihuje hloupost a bezradnost současné vlády, takže bez dovolení sdílím i zde, protože se jedná o závažné a mýty opředené téma. Sám bych lépe nenapsal ani náhodou.

Úřad práce nebo vězení

Alena Zieglerová, Institut pro sociální inkluzi

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová se chystá v rámci plnění Patnáctera opatření boje s chudobou vyřazovat z evidence nezaměstnané, kteří opakovaně odmítnou nabídku úřadu práce. Opozice zbystřila a také prezident jistě přivítá naplnění svého doporučení. Kdo si ale zákony přečetl, ví, že tohle už v nich dávno je. Co chybí, je nabídka úřadu práce, kterou by vůbec bylo možné přijmout nebo odmítnout. Třikrát úspěšnější než veřejné služby zaměstnanosti je při zprostředkování práce vězeňská služba.

„Chceme prodloužit sankční vyřazení z evidence úřadu práce při opakované nespolupráci na šest a devět měsíců podle závažnosti této nespolupráce,“ nechala se ministryně Maláčová slyšet ve Sněmovně 1. listopadu při svém téměř hodinovém monologu, kterým oddálila navýšení rodičovského příspěvku. Možná měla pocit, že razancí řeči vynahradí nedostatky obsahové, možná ale jen neví, že takzvané maření součinnosti s úřadem práce se již nyní (od roku 2004) nezaměstnaným nevyplatí, a to hned napoprvé.

Stačí zapomenout správné datum kontaktní návštěvy na úřadě práce a uchazeč o zaměstnání je z evidence vyřazen na půl roku. Po tu dobu ztrácí nárok na všechny dávky hmotné nouze a musí si sám hradit zdravotní pojištění nebo mu za něj narůstá dluh. Odmítnutí hned první nabídky vhodného zaměstnání, rekvalifikace nebo jiných aktivit závazného individuálního plánu má pro nezaměstnané tytéž následky.

Článek následně (12.11.) vyšel jako komentář v lidovkách, tak spořádaně odkazuji. Co je nově navrhováno, je prodloužení doby vyřazení lidí ze základní podpory státu. Ještě v pátek měla být podle Maláčové „výluka“ prodloužena ze šesti na devět měsíců, v nedělních Událostech na ČT 1 už to ale bylo měsíců dvanáct. Rok bez příspěvku na živobytí ve výši životního nebo existenčního minima i bez doplatku na bydlení představující nejen ztrátu bydlení, ale i další měsíce bezdomovectví. Člověk se ptá, kde pak je ta pověstná trampolína, která provinilce blízko dna zachytí a vyhoupne zpět do běžné společnosti?

Nejde ale jen o chudé nezaměstnané. Systémové ohrožení bydlení se nově chystá i pro běžné nájemníky v bytech pobírající příspěvek na bydlení z dosud společensky akceptovaného systému státní sociální podpory. Nebudou to žádní chudáci, jen třeba lidé v předdůchodovém věku, kteří už neutáhnou raketově rostoucí náklady na bydlení a zároveň o ně zaměstnavatelé zrovna dvakrát nestojí. Jednou nepřijdou na úřad práce a ten je pak přivítá až zase za rok. Do té doby mají mít podle nefalšované sociální demokratky smůlu, protože „aktivita“ má být nově podmínkou i pro nárok na příspěvek na bydlení. Neaktivní nechť nebydlí!

Co poradit uchazečům o zaměstnání, zejména těm, které zákony dosud nepovažují za znevýhodněné – invalidům v 1. stupni, postiženým závislým na péči v 1. stupni, seniorům před důchodem do 68 let nebo rodičům předškolních dětí? Nabízí se doporučení spáchat nějaký ten delikt a svěřit se do péče vězeňské služby. Kromě jistoty střechy nad hlavou a pravidelné stravy jsou navíc věznice se svou úspěšností 44,6 % při zajišťování práce třikrát výkonnější než k tomu určený úřad práce. Ten totiž z celkového počtu uchazečů, kteří nastoupili do zaměstnání, tedy jen té motivované části z nich, uplatnil pouhých 15,6 %. Drtivé většině úřad práce nepomohl a hodlá tuto svou činnost, jak vidno, ještě zintenzivnit.

Žádné komentáře: