Spolek s názvem Český svaz bojovníků za svobodu jsem zaregistroval asi před dvaceti lety a netrvalo dlouho, aby si člověk udělal obraz, o co jde. Respektive o co nejde. O bojovníky za svobodu. Pamatuji si ten rychlý sešup do totální morální kocoviny. Mentálně jsem sletěl od honosného názvu k dost divnému, přislizlému, soběsloužícímu obsahu. Možná jsem si tenkrát i ublinkl.
Funkcionářská struktura, která primárně slouží k výplatám odměn svých funkcionářů a uchovávání vzpomínek na komunistický odboj pod rouchem bezmezného vlastenectví. Jako by to kdy komančové s touto zemí mysleli dobře.
A když se chlapci tu a tam čímsi vyznamenají, stojí to za to. Například udělením čestného členství Miloušovi (tehdy se jejich členem stal i Miloušův mluvčí), metálu mlátíčce z Václaváku, komančskému poslanci Ondráčkovi, a polovině Miloušovy pračky na ruské peníze s názvem SPO (dříve SPOZ). Pak též občasnými xenofobními žvásty, neprůhledným hospodařením, či podporou bývalých esenbáků. Typické sdružení oportunistů, jež bůhvíproč tyje ze státního rozpočtu. Na letošní rok kolem šesti miliónů korun.
Když se před pár lety Andrej poprvé pokusil jejich rozpočet skrouhnout, domluvil mu sám Milouš. Přeci jen dal za dva metály od spolku státní vyznamenání jejímu předsedovi (krycí jméno Josef). Letos Andrej přímo v parlamentu prohlásil, že nevidí důvod podpory, ale ejhle, komančové si ji dali do podmínky podpoření rozpočtu. Protože vládnout s komančskou podporou není jen tak. Tak nějak mi přijde, že si to budeme připomínat více a více.
Žádné komentáře:
Okomentovat