8. ledna 2020

Zožratí

Na začátku roku mě na domácí scéně zaujaly zatím dvě zprávy.

Schodek loňského rozpočtu skončil namísto plánovaných mínusových 40 miliard „jen“ ve schodku 28,5 miliard. K čemuž Bureš doplnil, že se máme lépe než kdy jindy. Ani on ani Schillerová nezmínili, že za relativně dobrý hospodářský výsledek může mimo jiné přesun osmnácti miliard ze zrušeného Fondu národního majetku. Jinak řečeno jsme prožrali prachy, jež byly původně určené na investice, včetně například do naprosto nezbytné důchodové reformy. Co nám též naši moudří hospodáři neříkají, je, že výběr daní z příjmu a DPH, sociálního a zdravotního pojištění zaostal za rozpočtovanými plány. Jen na daních stát vybral o 11 miliard méně, než plánoval. Navzdory EET a jiným zhovadilostem.

Naši skvělí hospodáři natolik proděravěli státní kapsu, že hledají příjmy, kde se dá, takže nás v započavším roce čeká další zvyšování daní a nový potenciální zdroj státních příjmů, ergo prodej „strategických“ hmotných rezerv, k čemuž dal Bureš povel někdy v listopadu. Už se těším na tiskovou konferenci, kde nám ANOnistický premiér oznamuje. „Železná zásoba je nědotknutělná. A navíc jsme jú zožrali.“

Druhou zprávou je prodej počeradské elektrárny Tykačovi. Jak je tato elektrárna ve mnoha ohledech důležitá pro stát dobře popsal někdo jiný tady. Krátce tedy: stará, nepotřebná, prudce Tykačovi na ruku (musí někam prodávat své uhlí), kousek od plynovodu, který se bude hodit, až se bude tlumit uhlí, zároveň dobrá karta pro vyjednávání s EU. Zkrátka strategicky krajně výhodná pro stát, ale se Zemanovou podporou prodána jeho kámošovi, který se jistě dobře navaří.

Aneb jak kdosi napsal na xichtoknihu. Máme rok 2020, to je nejvíc v historii ČR. To se dosud žádné vládě nepovedlo. Díky Andrejovi. Ještě že ho máme.

Žádné komentáře: