25.2.

Jedno výročí, keré je třeba připomínat donekonečna. Den, kdy naše země udělala za pár hodin tisíc kroků zpět. Připomínka, že zlo zlem nevymýtíš, že vládce je třeba kontrolovat, ať už se tváří a oblékají jakkoli, že dav v panice hledá útočiště u těch, kteří nabízejí snadná řešení. Že se v krizi nejlépe daří všelijaké lůze.

Ať si kdo chce prahne po dobách minulých, kdy nikdo neměl nic, a proto nikdo nikomu nezáviděl. Já spíše vzpomenu na komančské oběti, mezi nimiž je i dědův bratranec, Josef, který byl odsouzen na doživotí. Dědův bratr, Jan, jediný československý bombardovací letec vyznamenaný královským Řádem za vynikající službu (DSO), zas dostal šestnáct let. V Česku ho nikdo nezná, v Anglii je dosud považován za hrdinu. Doma holt nikdo nebývá prorokem. V Mindrákově tím méně.