Zub (času)

Málo se ví, že při častém otevírání pivních lahví zuby (7. pád plurál) vám nejdřív odejdou dolní šestky. Stoličky. Kdyby věděli tvůrci známého filmu, dali by velrybě basu piv. Kdybych věděl před 25 lety já, možná bych měl obě šestky dosud celé. Ano, ano, zlámal jsem někdy ve třeťáku na gymplu, bylo po revoluci a smělo se vše. I si beztrestně ničit chrup. Jedna šestka zmizela záhy na smetišti dějin, druhou léta poté zachránila pražská zubařka (rdím se při vzpomínce, jak dlouho jsem váhal jít si nechat spravit).

Zmizelá šestka brnkala už tři roky na nerv mé tbiliské zubařce, ke které vyrazím zhruba jednou za půl roku. Že prý si mám nechat dát implantát, protože dlouhodobě mi díra zkazí i jiné části chrupu, říkala mi vždy. Nepochybuji, že si mě mnohem dříve pamatovala podle chybějící šestky než dle xichtu. Avizovaných šest měsíců s implantátem, prý aby se chytl, než se dodělá nový zub, mi vzhledem k neustálým toulkám ale nepřipadalo reálné – navíc komu by se chtělo po půlhodinovém sezení s otevřenou tlamou začít dojednávat další podobně potupný zážitek, když už jsme si na sebe s prolukou dávno zvykli. Zubařčino nápadné naznačování vyvrcholilo před třemi týdny, když jsem byl opravit plombu a ona si na mě pozvala kolegu. Chvíli zkoumali kvalitu dásní, pak využili toho, že se mi s otevřenou hubou špatně hovoří, natož brání, takže na jejich „Víte co, my vám ten implantát navrtáme hned“ jsem se zmohl jen na awgrhkhauxz&$#@!, či podobně to znělo.

Žádných šest měsíců zvykání si, za dva týdny, tj. měsíc s troškou od začátku akce, budu mít nový zub na místě, kde již téměř čtvrt století zeje díra. A za další dva týdny po více než čtyřech letech mizím z Gruzie. S novým zubem na památku, záplatou na prázdnotu, jíž si již dávno nevšímám. V lecčems je Gruzie přesně takový flastr na píchlou duši. I když je v mnoha ohledech na čase se odsud posunout, vůbec to nebude snadné. Ani s tím novým zubem.