29. července 2010

Všichni prezidentovi negři

Život v Gruzii nabízí spoustu veselostí, k jedné z nichž bezpochyby patří sledování počínů gruzínského prezidenta. O svůj názor na jeho typologii se nebudu dělit veřejně, abych nebyl náhodou obviněn ze slepého obdivu k člověku, jenž taktéž není bez chyb. Podělím se o jeho poslední veselost, kterou jsem dokonce shlédl v přímém přenosu, aniž bych tedy chápal, o co přesně jde.

Pan prezident se rád fotí a filmuje. Inspirovav se Vladimírem Vladimírovičem, nechává Míša v přímém přenose snímat zasedání gruzínské vlády, během kterého demonstruje svou rozhodnost a státnictví vůbec, zejména tím, že se naváží do některého (většinou několika) z přítomných ministrů. Předevčírem jsem měl za to, že se koukám na další díl tohoto sitcomu, ale posléze zjistil, že se jednalo o zvláštní vydání, během kterého Míša navštěvuje postupně všechna ministerstva a cosi úředníkům vypráví. Opět státnicky. Bez znalosti jazyka je rozdíl mezi Hugem a Míšou nepatrný, je mi líto, pane prezidente.

Možná to chce trochu kontechstu. Nikterak nepodobně druhým, není gruzínská politika definována na základě vizí, ale momentálních trendů. Gruzínská vláda je momentálně například uhranuta jediným všelékem na další rozvoj země, jež momentálně přežívá zejména díky zahraničním dotacím. Nová mantra se zove „zahraniční investice“ a vše je třeba tomuto státnímu zájmu podřídit, jak se koneckonců nedávno přesvědčil jakýsi náměstek na ministerstvu pro ekonomický rozvoj. Přišel o práci, protože potenciálnímu zahraničnímu investorovi žádajícímu o informaci odpověděl nikoli ihned, ale pouze v zákonem stanovené lhůtě.

Přesuňme se na předvčerejší Míšovo setkání s úředníky ministerstva financí. Prezident se pozastavil nad tím, že skupina španělských turistů byla při vstupu na gruzínské území zkontrolována celníky. „Stává se vám, když jedete do Španěl, že by vás někdo kontroloval?“ burácí prezident na nejblíže sedícího úředníka a po tichém „ne“ dotaz opakuje s různými variacemi i směrem k druhým. „Proč se to tedy stává u nás? Copak jsme nějací negři? Proč se chováme jako divoši?“ zeptal se Míša nakonec. Kdyby uměl starý idiom použít správně, býval by řekl: „Copak jsou to nějací negři?“ I když by ho významově posunul, protože se tradičně používá v první osobě, pokud má člověk pocit, že je diskriminován, či je s ním jednáno nespravedlivě. A pokud je tedy člověk v lepším případě buran a v horším rasista.

O Míšovi, jenž se stále v Gruzii těší široké oblibě, se všeobecně povídá mnohé a zdaleka ne všechny poznámky jsou lichotivé. Jeden evropský diplomat mi řekl, že jeho ambasáda zvažuje demarši s žádostí o vysvětlení negrovského výroku. Prezidentská kancelář zareagovala politováním nad tím, že se média snaží zkreslovat prezidentovy výroky. Já se jen těším na další pokračování nové reality show na televizním kanálu Rustavi 2 a pilně studuji gruzínská slovíčka.

9. července 2010

Kyrgyzstán

Dva noční lety s dlouhým čekáním v Istanbulu mě přistály na letišti v Biškeku, které nese mezinárodní zkratku FRU po bolševikovi s téměř gruzínským jménem. Jedním z mála předpříletových bezpečnostních doporučení bylo nejezdit v noci taxíkem, už vůbec ne černým, ale co dělat v neznámé krajině, když se nedostaví objednaný řidič. Hlavně si chlapíčka nejdřív oťukat a v hotelu se zeptám, o kolik jsem přeplatil standardní cenu. Raději se tu nebudu přiznávat.

Můj zaměstnavatel se rozhodl mrknout do Kyrgyzstánu a zjistit, zda tam máme co dělat. S Ullou a Glennem jsme nakonec dorazili k závěru, že ano. Mezitím jsme absolvovali desítky rozhovorů s vládními úředníky, mezinárodními humanitárkami, zaměstnanci OSN a, nikoli v poslední řadě, lidmi, které jihokyrgyzské zmatky zasáhly bezprostředně. Na obou stranách barikád. Nikdo si netroufne jednoznačně popsat, k čemu na jihu Kyrgyzstánu došlo, shodneme se však, že nalepení etikety mezietnického konfliktu by bylo hloupou zkratkou a že všem nezdarům není konec, protože ingredience, ze kterých byl zmatek smíchán, zůstávají. Etnické čistky? Boj o zdroje a lukrativní pozemky v centru měst? Či prostá závist kyrgyzských nemakačenků nad domnělým blahobytem činorodých Uzbeků? Nebo třeba neshody mezi různými drogovými kartely? Po Hedábné stezce již dávno neputuje hedvábí, leč nejkvalitnější afghánský mák.

Desetidenní výlet kulminoval setkáním s paní prezidentkou, již nedávné referendum utvrdilo ve funkci získané politickým převratem o pár měsíců dříve. Nezdá se, že by kdokoli pochyboval o prezidentčiných nejlepších a nečistších úmyslech, není však jasné, nakolik bude schopna chod dějin ovlivnit, či dokonce změnit. Na rozdíl od svých víceprezidentů, či třeba i starosty a místostarosty Oše, nemá Róza vlastní armádu, jen ca. 15,000 ozbrojených složek, jejichž loyalita k současnému vládnímu režimu je přinejmenším diskutabilní. Posmotrim. Jak se říká: Hope for the best, plan for the worst.